Vyhodnocení soutěže SOUTĚŽE PRO ŠKOLY „Mít své místo. Židé a Romové - naši spolužáci před holocaustem a dnes.“
Do letošního 2. ročníku soutěže vyhlášené u příležitosti Jom ha-šoa - Dne vzpomínání na oběti holocaustu se přihlásilo veliké množství škol i jednotlivců. Vybírali jsme z 233 prací od jednotlivců i škol, do soutěže se zapojilo celkem 46 škol z celé České republiky.
Především bychom chtěli všem účastníkům velice poděkovat a bez ohledu na to, zda byly jejich práce vybrány k veřejnému vystavení, ocenit jejich odhodlání utkat se s náročným tématem, kterým holocaust bezesporu je. Hodnotící komise stála před nelehkým úkolem: vybrat z rozsáhlého množství prací lišících se typem zpracování (kresby, malby, fotografie, koláže, povídky, úvahy, dokumentární videa, video s divadelním představením, noviny, prezentace,...) takové, které ji obzvlášť oslovily.
Práce jsme proto rozdělili do tří kategorií: výtvarné, literární a video práce. Při hodnocení jsme přihlíželi k věku autorů, ke kvalitě zpracování a pozornost jsme věnovali nápaditosti, kterou autoři do svých příspěvků vložili. Dalším kritériem pro nás byl vztah příspěvků k tématu vyhlášené soutěže - oběti holocaustu, Židé a Romové, tehdy a dnes. To je totiž směr, kterým se chceme při vzdělávání o holocaustu ubírat: neučit se jen o tom, co se stalo, ale především proč se to stalo, jaké mechanismy ve společnosti selhaly a jaké poučení si vzít pro současnost a budoucnost, učit žáky citlivosti k bezpráví a diskriminaci a také tomu, jak těmto jevům čelit. Ty, které jsme se nakonec rozhodli vybrat k ocenění, jsou uvedeny v seznamu níže.
Michal Kraus, který holocaust přežil, si krátce po skončení války ve věku 15 let do svého deníku zapsal: “ „…Není možno vylíčit hrůzy koncentračních táborů tak, jaké opravdu byly, neboť nikdo nemůže ze slov vycítit ty pravé útrapy a hrůzy, jaké ve skutečnosti byly... Kdo mohl s námi cítit? Kdo nás mohl pochopiti? ... Oběti holocaustu nesmějí vymizet z naší paměti, musí být stále vykřičníkem: chraň se před nacismem, fašismem a vůbec před každým bezprávím!“
Členové hodnotící komise:
Mgr. Lukáš Houdek - nezávislý fotograf a romista
Mgr. Markéta Krommelová - Institut Terezínské iniciativy
Mgr. Michal Schuster - historik, Muzeum romské kultury v Brně
Mgr. Julie Svatoňová - lektorka a metodička, Muzeum romské kultury v Brně
Mgr. Tereza Štěpková - ředitelka, Institut Terezínské iniciativy
Mgr. Marie Zahradníková - lektorka a metodička, Institut Terezínské iniciativy
SEZNAM VYBRANÝCH PRACÍ
Kategorie výtvarné práce:
K. Fadyeyeva, VOŠ a SPŠ Volyně
Tereza Chocholoušková, VOŠ a SPŠ Volyně
žáci 1.ročníku, OA Kolín
žáci 9.ročníku, ZŠ Modřice
žáci 9.A, 2.ZŠ Sokolov
Dominika Vrablicová, Kateřina Kopecká, ZŠ Sion Hradec Králové
Markéta Zemanová, Mendelovo gymnázium Opava
Kategorie literární práce:
David Daenemark, Gymnázium Z.Wintra Rakovník
Kamila Ďuračová, VOŠ sklářská a SŠ, Nový Bor
Šimon Leitgeb, Česko-anglické gymnázium s.r.o
Adéla Procházková, ZŠ Radotín
Michaela Sádková, Gymnázium Teplice
Videoprojekty:
ZŠ Sion Hradec Králové - žáci 2. a 4. třídy pod vedením učitelky Daniely Truhlářové a Barbary Pospíšilové
žáci 4. třídy pod vedením učitelky Marie Masopustové
Jaromír Jarušek, ZŠ a MŠ Újezd
Zvláštní ocenění:
ZŠ, PŠ a DD Brno
ZŠ Kom.nám. Kralupy n.Vlt.
ZŠ a MŠ Křižanov
VOŠ sklářská a SŠ, Nový Bor
Navštivte také
Kdy: 13. - 15. 3. 2025
Kde: Praha (ČR), Bergen (DE)
Kontakt: Dorota Gabaľová, dorota.gabalova@terezinstudies.cz, +420 734 159 777
Registrace na seminář s exkurzí do Bergen-Belsen
Kapacita semináře je omezená – registrace probíhá podle pořadí přihlášení. Po naplnění kapacity budete zařazeni na seznam náhradníků.
Srdečně vás zveme na slavnostní uvedení knihy „Osudy rodiny Roubíčkových na pozadí událostí holokaustu“, kterou napsala Kateřina Nejedlá pod patronátem Institutu Terezínské iniciativy.
📅 Kdy: čtvrtek 27. února 2025, 16:00
📍 Kde: Knihkupectví Franze Kafky, Široká 65/14, 110 00 Josefov
Přijďte si poslechnout příběh rodiny Roubíčkových, jejichž osudy se prolínají s tragickými událostmi 20. století. Autorka se během svého výzkumu zaměřila na historické souvislosti i osobní vzpomínky, které oživují paměť holokaustu a jeho dopad na další generace.
Těšíme se na setkání s vámi!
Tento týden nás navštívila paní Krejčová (zahraniční kultura Dolního Rakouska) a pan Halbauer z Rakouského kulturního fóra v Praze, kde jsme mohli nejen představit práci ITI, ale také navázat osobní kontakty. Mohli jsme diskutovat o mnoha tématech, která se prolínají s prací našich tří institucí s cílem podpořit rakousko-českou výměnu.
Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus byl hostem pořadu na Frekvenci 1, kde hovořil o popírání holocaustu – fenoménu, který začal již bezprostředně po válce a přetrvává dodnes. Ve svém rozhovoru zdůraznil důležitost vzdělávání, historické paměti a boje proti dezinformacím.
Doporučujeme si rozhovor poslechnout zde.
Náš ředitel, Tomáš Kraus, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.
„Vyvíjeli technologii, jako by se vůbec nejednalo o lidi. Ona to byla továrna. Byl to velice výkonný provoz, který měl jeden daný účel: likvidovat lidi. Jiné továrny vyrábí auta nebo nějaké součástky. Tady to byla smrt.“
(Tomáš Kraus)
Níže naleznete odkazy, kde si můžete pořad shlédnout, nebo přečíst:
V polovině ledna roku 1945 zahájila Rudá armáda po dohodě nejvyššího velení Spojenců vojenské operace mezi řekami Odrou a Vislou. Otevřela se tak fronta, která měla ulehčit západním jednotkám, zaskočeným nečekaným protiútokem německé armády v Ardenách. Rychlý postup 1. ukrajinského frontu donutil nacistické velení ke kvapné evakuaci zajateckých a koncentračních táborů v této oblasti. 27. ledna tak vstoupila jedna ze sovětských vojenských jednotek do jednoho z nich. Pluk, kterému velel Anatolij Šapiro, měl za sebou tuhé boje, při nichž téměř polovina mužů padla. Hrůzy války proto znal každý z nich z děsivé blízkosti. Ale to, co objevili v tomto táboře, přesahovalo jejich chápání. „Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal později Anatolij Šapiro, který se dožil vysokého věku a o svých zážitcích často hovořil na univerzitách v USA, kam se mu podařilo po válce emigrovat. A jak často zdůrazňoval, vůbec nechápal, jak je možné, že všichni vězňové tohoto tábora byli Židé. Protože - i on byl Žid.