Česko-německé setkání mládeže, Flossenbürg

16. až 18. března 2016
Památník Flossenbürg

 

Nadnárodní místa paměti nacistické nucené práce ve střední Evropě


Třetí a poslední česko-německé setkání mládeže se uskutečnilo v Památníku Flossenbürg ve dnech 16. až 18. března 2016 a zúčastnilo se jej 80 účastníků - 41 z České republiky a 39 z Německa. Hlavní program vzdělávacích dílen se týkal nové výstavy Ztracená paměť? Místa nacistické nucené práce v České republice, kterou realizoval Institut Terezínské iniciativy a která měla v Památníku Flossenbürg svoji světovou premiéru. Pracovním jazykem celého setkání byla angličtina, některé části programu se proběhly také v češtině a němčině.

 

setkani mladeze flossenburg_brezen_2016_small_01


Program ve Flossenbürgu začal ve středu 16. března po společném obědě seznamovací aktivitou, kdy zástupci jednotlivých škol představili formou prezentace svoji školu a město, odkud přijeli. Následně se seznámili s prostory Památníku Flossenbürg – místní průvodci jim připravili komentovanou prohlídku v češtině a němčině. Ještě tentýž den v podvečer absolvovali všichni dílnu z názvem „Obraz národního socialismu“, kde studenti formou skupinové práce přemýšleli nad symboly nacismu a kontextu tohoto období.

Ve čtvrtek 17. března pokračoval program již od rána a celý den se soustředil na práci s výstavou „Ztracená paměť? Místa nacistické nucené práce v České republice“. Vyzkoušeli si práci s metodickými materiály, pracovali se samotnou výstavou a stali se tak jejími prvními návštěvníky. Seznámili se také s multimediálním materiálem k výstavě, který je dostupný na http://www.ztracena-pamet.cz/cs. Tereza Vávrová a Alfons Adam si pro účastníky připravili práci s videem a kromě video-vzpomínek do programu zasadili i propagandistická dobová videa, po jejichž shlédnutí následovala diskuze na téma propagandy. Den byl zakončen exkurzí do flossenbürského místa nacistické nucené práce – kamenolomu. Po té se účastníci setkání zúčastnili slavnostního zahájení výstavy Ztracená paměť? za účasti ředitele památníku Flossenbürg Jörga Skriebeleita.

 

setkani mladeze flossenburg_brezen_2016_small_03


V pátek 18. března celé setkání zakončila závěrečná reflexe a zhodnocení, mladí lidé také dostali možnost si památník Flossenbürg prohlédnout samostatně a shrnout své postřehy prostřednictvím evaluačních dotazníků. Celým setkáním provázeli lektoři Institutu Terezínské iniciativy a autoři pedagogických materiálů k výstavě Marie Zahradníková a Peter Sokol, výstavou Ztracená paměť a doprovodným programem provedli studenty její autoři dr. Alfons Adam a Tereza Vávrová, ředitelka organizace Antikomplex.

Výstava byla přestěhovaná do výstavní síně v bývalém vězení koncentračního tábora Flossenbürg, kde byla k vidění až do 10. 4. 2016.

Účastníci celou akci hodnotili pozitivně. Jak čeští, tak němečtí studenti si pochvalovali přeshraniční spolupráci a obě skupiny velmi uvítali možnost část programu absolvovat v angličtině. Ve společných interaktivních dílnách využili tuto přidanou hodnotu akce. Řada z vyjádřila chuť zúčastnit se podobné akce znovu, často i na delší dobu, aby měli více času vstřebat poměrně velké množství nových informací.

 

setkani mladeze flossenburg_brezen_2016_small_02

 


Další fotografie ve fotogalerii


Z ohlasů účastníků:

  • Není vůbec lehké, udělat seminář o nacismu jakkoliv zábavně, ale bylo vidět, že se organizátoři vynasnažili, a to úspěšně.
  • Je těžké rozhodovat se, co mě nejvíc zaujalo, asi nejvíce samostatná prohlídka areálu, měla jsem možnost projít si místa, která jsme při prohlídce s průvodcem nestihli. Nemyslím si, že je nějaký blok, který mě zaujal nejméně, na všech bylo něco naučného.
  • Nejvíce mě zaujaly workshopy – např. práce s časovou osou a s vlastní představou symboliky nacismu a nucených prací, protože se tím rozvíjí vlastní ucelený pohled na věc.
  • Lektoři na mě působili mile a přátelsky. Nemusela jsem se 'bát' říct třeba i něco špatně. Hned mi danou věc vysvětlili a uvedli na pravou míru.
  • Seminář pro mě rozhodně přínosem byl. Nucená práce je téma, které kvůli mediálně zajímavějším vyhlazovacím táborům není veřejnosti moc známé. Proto je skvělé, že existují i projekty, které se věnují tomuto tématu, neboť je to nepochybně důležitá součást historie.
  • Já bych seminář prodloužil o den, protože bylo příliš moc informací na tak krátkou dobu.
  • Získala jsem tolik informací, že pokud bychom tu měli zůstat o pár dní déle, víc by se mi do hlavy nevešlo.



Školy, jejichž zástupci se setkání zúčastnili:
Gymnázium T. G. Masaryka, Litvínov

Biskupské gymnázium Bohosudov

Gymnázium Nad Štolou, Praha 7

Gymnázium O. Pavla, Praha Radotín

Gymnázium Voděradská, Praha 10

Gymnázium Opatov, Praha

Gymnázium Jana Keplera, Praha

SPŠ, G a VOŠ Karlovy Vary

OA a VOŠ Tábor
Friedrich-Dessauer-Gymnasium, Aschaffenburg
Usrulinen Gymnasium, Straubing

Eckenberg - Gymnasium Adelsheim

Tassilo Gymnasium, Simbach am Inn

Semperschule Dresden

 

 

Akce byla realizována v rámci projektu podpořeného z programu Evropa pro občany a ve spolupráci s Památníkem Flossenbürg.

 

eu_flag_europe_for_citizens_cs  flossenbuerg logo


 

20. 2. 2025

Kdy: 13. - 15. 3. 2025
Kde: Praha (ČR), Bergen (DE)
Kontakt: Dorota Gabaľová, dorota.gabalova@terezinstudies.cz, +420 734 159 777

 

Registrace na seminář s exkurzí do Bergen-Belsen

Kapacita semináře je omezená – registrace probíhá podle pořadí přihlášení. Po naplnění kapacity budete zařazeni na seznam náhradníků.

5. 2. 2025

Srdečně vás zveme na slavnostní uvedení knihy „Osudy rodiny Roubíčkových na pozadí událostí holokaustu“, kterou napsala Kateřina Nejedlá pod patronátem Institutu Terezínské iniciativy.

📅 Kdy: čtvrtek 27. února 2025, 16:00
📍 Kde: Knihkupectví Franze Kafky, Široká 65/14, 110 00 Josefov

Přijďte si poslechnout příběh rodiny Roubíčkových, jejichž osudy se prolínají s tragickými událostmi 20. století. Autorka se během svého výzkumu zaměřila na historické souvislosti i osobní vzpomínky, které oživují paměť holokaustu a jeho dopad na další generace.

Těšíme se na setkání s vámi!

31. 1. 2025

Tento týden nás navštívila paní Krejčová (zahraniční kultura Dolního Rakouska) a pan Halbauer z Rakouského kulturního fóra v Praze, kde jsme mohli nejen představit práci ITI, ale také navázat osobní kontakty. Mohli jsme diskutovat o mnoha tématech, která se prolínají s prací našich tří institucí s cílem podpořit rakousko-českou výměnu.

31. 1. 2025

Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus byl hostem pořadu na Frekvenci 1, kde hovořil o popírání holocaustu – fenoménu, který začal již bezprostředně po válce a přetrvává dodnes. Ve svém rozhovoru zdůraznil důležitost vzdělávání, historické paměti a boje proti dezinformacím.

Doporučujeme si rozhovor poslechnout zde.

27. 1. 2025
📰 Nový Newsletter Institutu Terezínské iniciativy je venku! 📰

Přečtěte si komentář Tomáše Krause ke Dni památky obětí holocaustu, ohlédněte se za aktivitami, které jsme v posledním čtvrtletí zorganizovali, nebo se na nich podíleli a zjistěte, co chystáme na následující měsíce.

27. 1. 2025

Náš ředitel, Tomáš Kraus, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.

„Vyvíjeli technologii, jako by se vůbec nejednalo o lidi. Ona to byla továrna. Byl to velice výkonný provoz, který měl jeden daný účel: likvidovat lidi. Jiné továrny vyrábí auta nebo nějaké součástky. Tady to byla smrt.“
(Tomáš Kraus)

Níže naleznete odkazy, kde si můžete pořad shlédnout, nebo přečíst:

Záznam Hyde Park Civilizace

23. 1. 2025

V polovině ledna roku 1945 zahájila Rudá armáda po dohodě nejvyššího velení Spojenců vojenské operace mezi řekami Odrou a Vislou. Otevřela se tak fronta, která měla ulehčit západním jednotkám, zaskočeným nečekaným protiútokem německé armády v Ardenách. Rychlý postup 1. ukrajinského frontu donutil nacistické velení ke kvapné evakuaci zajateckých a koncentračních táborů v této oblasti. 27. ledna tak vstoupila jedna ze sovětských vojenských jednotek do jednoho z nich.  Pluk, kterému velel Anatolij Šapiro, měl za sebou tuhé boje, při nichž téměř polovina mužů padla. Hrůzy války proto znal každý z nich z děsivé blízkosti. Ale to, co objevili v tomto táboře, přesahovalo jejich chápání. „Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal později Anatolij Šapiro, který se dožil vysokého věku a o svých zážitcích často hovořil na univerzitách v USA, kam se mu podařilo po válce emigrovat. A jak často zdůrazňoval, vůbec nechápal, jak je možné, že všichni vězňové tohoto tábora byli Židé. Protože - i on byl Žid.