Mezinárodní konference Ztrácíme paměť? Zapomenutá místa nacistické nucené práce ve střední Evropě

25. - 27. února 2015
Severočeské muzeum v Liberci

Nadnárodní místa paměti nacistické nucené práce ve střední Evropě

Ve dnech 25. až 27. února 2015 se v Liberci na půdě Severočeského muzea uskutečnil mezinárodní workshop Ztrácíme paměť? Zapomenutá místa nacistické nucené práce ve střední Evropě. Zúčastnilo se jej 57 odborníků z 5 zemí – 38 z České republiky, 14 z Německa, 2 z Polska, 1 z Rakouska a 1 z Francie, kteří si během dvoudenní konference vyměnili své zkušenosti s připomínáním si míst nacistické nucené práce. Na konferenci navázala 27. února exkurze na místa nucené práce v libereckém regionu, jak na české, tak i na německé a polské straně hranic. Cílem bylo navázat kontakty a podnítit případnou spolupráci na budoucích projektech. Jednací řečí byla čeština a němčina a na místě bylo zajištěno simultánní tlumočení.

Nucená práce v České republice je dosud jen málo spojena s regionální historií. To se týká především regionů, které byly do roku 1945 osídleny převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Více než 300 000 lidí (cca. 230 000 civilních pracovníků a 70 000 válečných zajatců, stav k dubnu 1944) z celé Evropy bylo zavlečeno a donuceno pracovat na území českého pohraničí, které bylo připojeno k německé říši na základě Mnichovské dohody. Nucená práce byla ale také vykonávána na území Protektorátu. Vedle Židů a Romů se týkala také české většinové společnosti.

Ve dnech 25.-26. února 2015 uspořádal Institut Terezínské iniciativy a Severočeské muzeum v Liberci mezinárodní workshop Ztrácíme paměť? Zapomenutá místa nacistické nucené práce ve střední Evropě/Verlieren wir das Gedächtnis? Vergessen Orte der NS-Zwangsarbeit in Mitteleuropa. Konference byla první akcí projektu Nadnárodní místa paměti nacistické nucené práce ve střední Evropě, podpořeného z programu Evropa pro občany. Bylo to první vědecké setkání v České republice k problematice nacistické nucené práce, jehož cílem bylo neopomenout žádnou skupinu obětí, protože většina osob nasazených na nucené práce v oblasti dnešní České republiky a historického regionu Slezsko nebyli příslušníci české či polské národnosti. Dále je dosud nucená práce v České republice a Polsku jen málo spojena s regionální historií. To se týká především regionů, které byly do roku 1945 součástí Německé říše, případně byly osídleny převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Během dvou dnů zazněla řada příspěvků věnujících se této problematice, a to hned z několika úhlů pohledu. Vedle regionálních historiků hovořili archeologové, památkáři, muzeologové a sociologové. Přínosná byla též diskuze o možnostech dnešního využívání areálů a budov, které jsou spojeny s nacistickou nucenou prací. Mezinárodního setkání se účastnili odborníci z České republiky, Německa a Polska.

1. den

Ve středu 25. února zahájil konferenci Lubor Lacina ze Severočeského muzea v Liberci krátkým příspěvkem o někdejší expozici Henleinovy vily v Liberci, která v letech 1946-1964 připomínala nacismus. Výstava zastávala ideu kolektivní viny Němců a používala estetiku, která měla napodobit terezínskou Malou pevnost. Následoval příspěvek historika Institutu Terezínské iniciativy Alfonse Adama, který představil formy nacistické nucené práce, její organizaci, rozdíly mezi protektorátním územím a a územím Sudet v dnešní České republice. Adam se rovněž krátce věnoval osudům míst nucené práce po válce a představil téma nacistické nucené práce jako téma pro příští výzkum. Zvláště zahraniční oběti nacistické nucené práce nebyly po druhé světové válce v Československu připomínány a místa zločinu upadla v zapomnění. Adam apeloval na silnou integraci dějin nacistické nucené práce do dějin regionů. Na Adamův příspěvek navázal Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci příspěvkem o nucené práci ve válečném průmyslu. Věnoval se konkrétně táborům na území Liberecka a Jablonecka, jejichž výzkumem se zabývá, a promluvil rovněž o těžkostech při současném bádání, kdy chybí řada hlavně písemných pramenů. Zpočátku byl liberecký region ovlivněn textilním a sklářským průmyslem, poté od roku 1938 znovu založenými zbrojními podniky a od poloviny války také přemístěným průmyslem. Rous především upozorňuje na to, že mnoho zbrojních podniků bylo od počátku plánováno s využitím nucené práce a že zde v květnu 1945 nebyl žádný, v němž by nebyli nasazeni nuceně pracující. Následovala diskuze, kde se řešila hlavně otázka pramenů k jednotlivým táborům.

Druhý blok s názvem Místo ve vzpomínkách zahájil Jörg Skriebeleit z Památníku Flossenbürg, který se ve svém příspěvku věnoval dnešnímu městysi Flossenbürg a vývoji paměti na zdejší koncentrační tábor. Památník Flossenbürg dnes zkouší připomínat nejen historii lágru, ale také udržovat mnohovrstevnaté vzpomínky na něj. Jens Nagel (Gedenkstätte Zeithain) se věnoval problematice sovětských válečných zajatců v polské a německé kultuře vzpomínek. Sovětské oběti nacistického násilí byly ve střední Evropě připomínány pouze formou válečných hřbitovů. Nagel zdůraznil, že docházelo k anonymizování obětí kvůli odstranění jmen, jak ukázal na příkladu vojenských hřbitovů a zajateckého tábora v saském městě Zeithein. Blok zakončila Lenka Burgerová z ČVUT Praha, která svůj příspěvek věnovala ženskému pobočnému koncentračnímu táboru v Rtyni pod Bílinou. Narazila na problematiku pamětních desek, která v místě existuje pouze pro oběti pochodu smrti, ale ne pro různé tábory a jejich oběti. Burgerová poukázala na to, že dnešní česká třetí a čtvrtá generace v pohraničí pátrá po místní historii, a ta zahrnuje i historii nacistických zločinů. Předmětem diskuse byla mimo jiné i problematika, jakým způsobem místa připomínat fyzicky.

 
Třetí blok se věnoval dnešnímu využití míst pro muzejní účely a zahájila ho Anke Binnewerg z Bauhaus-Univerzity ve Výmaru, která představila Buchenwald jako místo nucené práce a problematiku památkové ochrany a zpřístupňování míst pro současné návštěvníky. Na tento příspěvek navázala Christine Glauning z Dokumentationszentrum NS-Zwangsarbeit - Stiftung Topographie des Terrors v Berlíně se svým příspěvkem věnujícím se právě dokumentačnímu centru a jeho možnostem jako místa nejen samotné dokumentace, ale i vzdělávání. V Berlíně-Schöneweide byla v roce 2013 otevřena stálá výstava „Alltag der Zwangsarbeit 1938-1945“, která přibližuje problematiku nucené práce během válečných let. Rovněž zde funguje centrum pro mládež, kde je nucená práce přibližována mladým. Panel zakončily Anna Friebel a Anja Krause z Gedenkstätte für Zwangsarbeit v Lipsku, které nejprve, stejně jako ostatní, přiblížily nucenou práci v regionu, a poté plány a současný stav připomínání v místě – to začalo v 90. letech, ale až od letošního roku se památníku dostalo větší podpory od města Lipsko a přeměna místa v památník je na samém počátku. Následná diskuze řešila rozdílný postup a přístup v oblasti památkové péče v Německu, ke kterému každá spolková země zaujímá rozdílný postoj.

Blok věnovaný dokumentaci vzpomínání zahájil Jan Špringl z Památníku Terezín a představil v něm nový projekt Památníku „Za pomníčky“, který mapuje místa vzpomínání na oběti nacistického nasilí na území celé České republiky, a je rovněž vzdělávacím projektem, v rámci něhož Památník spolupracuje s pedagogy. Navázal opět Lubor Lacina z libereckého muzea s příspěvkem věnujícím se pietním místům na místech pobočných táborů v dnešní České republice – jejich umístění a reflexi okolí. Blok zakončil Armin Pietsch z Hillersche Villa Zittau příspěvkem věnovaným bývalému zajateckému táboru Großporitsch (Pojárow) u Žitavy – v této oblasti sídlila za války firma Zittwerke, která zřídila mnoho táborů pro nucené pracovníky. Pietsch se věnoval i jeho obtížné dokumentaci a znovupřipomínání, které je poznamenáno obdobím socialismu. Následná diskuze otevřela otázku, jakým způsobem místa nucené práce vlastně připomínat.

Poslední středeční blok zahájily Zdeňka Kokošková s Monikou Sedlákovou z Národního archivu v Praze, které představily jednak výstavu „Bílé zlato“ o nucené práci v porcelánovém průmyslu. Dále se věnovaly archivním pramenům vztahující se k nucené práci na průřezu českými archivy. Právě na příkladech vybraných archivních dokumentů představily porcelánku Epiag v Karlových Varech. Blok a celý středeční den zakončil Josef Hais z Domu dějin Holýšovska příspěvkem, který se detailně věnoval nucené práci v Holýšově – představil dějiny mikrosystému místních táborů nucené práce pro firmu Metallwerke Holleischen. Museum v Holýšově zkouší různá místa táborů připomenout prostřednictvím informačních tabulí a nacistické nucené práci věnují oddělení v nové stálé expozici.

2. den

Druhý den konference začal blokem, ve kterém se řečníci věnovali vzpomínkám a vzpomínkovému materiálu: Tamara Nováková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy se věnovala vzpomínkám na koncentrační tábory na Trutnovsku, práci s orální historií a všeobecným problémům, které při této práci vyvstávají. Navázaly dva příspěvky, které představily on-line uložená svědectví a výpovědi pamětníků na nucenou práci. Martin Šmok z USC Shoah Foundation představil výběr vzpomínek uložených v USC Shoah Foundation s tématem nucené práce a Šárka Jarská z Živé paměti on-line archiv „Nucená práce 1939-1945“. Oba představili i způsob, jak lze v jmenovaných on-line archivech vyhledávat a pracovat. Obzvláště velmi bohatá sbírka USC nabízí díky digitalizovaným rozhovorům mnoho možností pro regionální dějiny nejen historikům, ale také pedagogům. Následná diskuse se věnovala problémům orální historie a přínosu výpovědí pamětníků.

Další blok se věnoval archeologickému přístupu ve zkoumání míst nucené práce. Thomas Kersting z Brandenburgisches Landesamt für Denkmalpflege se věnoval dané problematice v Braniborsku. Kersting spolupracuje také s „Hobbyarcheology“ a považuje obzvlášť za důležité místa nucené práce udržet jako archeologická naleziště, kde nebudou prováděny archeologické vykopávky. Dále představil připravovanou konferenci „Archäologie und Gedächtnis“, která proběhne ve dnech 17.-19.9.2015. Martin Přibil z Národního technického muzea se věnoval vývoji podzemních továren v Československu od obdoby první světové války. Detailněji se pak věnoval podzemní továrně Richard. Petr Hasil (UJEP Ústí nad Labem), David Novák a Jan Hasil (oba Archeologický ústav AV ČR) představili archeologické zkoumání táborů nucené práce na příkladu zajateckého tábora „Sauersack“ v Rolavě v Krušních horach a ukázku spolupráce mezi archeology a historikem při kombinaci zkoumání archeologických a archivních pramenů. Následná diskuze narazila na problém s amatérskými archeology a sběrateli, kteří polozapomenutá místa rozebírají a narušují tak činnost dokumentaristů. Na druhé straně je autentické místo pro vzdělávací práci o historii také důležité.

Blok nazvaný Rozměry nucené práce zahájila Anna Wickiewicz z Centralne Muzeum Jeńców Wojennych w Łambinowicach-Opolu příspěvkem o zajateckém táboře Lamsdorf a o muzeu, které zde bylo zřízeno v roce 1964. Na ní navázal soukromý badatel Jan Vymětalík, jenž se věnuje využití nucené pracovní síly při stavbě dálnice Vratislav – Vídeň a řadě pracovních táborů, které při stavbě dálnice vznikaly. Vedle dějin nucené práce představil Vymětalík také ještě další osud táborových míst po roce 1945.

Poslední blok zahájila Katarzyna Woniak z Zentrum für Historische Forschung Berlin der Polnischen Akademie der Wissenschaften, která obrátila svou pozornost na využité nucené práce v zemědělství v polských Mazurech a připomínání obětí – jako příklad lze uvést Snopki, kde je sice památník zde pohřbených obětí nacizmu, ale bez bližšího upřesnění zda jde o vojáky či nuceně pracující. Katrin Krahl z Heinrich-Böll Stiftung Sachsen představila projekt „Ihnen – eine Gedenkwand“ ve Freibergu. Jedná se o školní projekt, kdy se spolu se žáky vzpomíná na pobočný koncentrační tábor, který existoval na místě dnešního školního areálu. Celý program workshopu zakončila Barbara Lubich z Zentralwerk Dresden, když představila projekt na oživení bývalé továrny Goehle-Werke v Drážďanech, která dříve sloužila jako pobočný koncentrační tábor a dnes jako kulturní centrum.

Během závěrečné diskuze zdůraznil Jörg Skriebeleit, že existují rozdílné cesty a metody vzpomínání na místa nacistické nucené práce. Žádná z těchto cest a žádná z metod není tou, kterou by měli všichni následovat. Zazněla stížnost, že obzvláště v České republice chybí vědomosti o nucené práci v kontextu regionálních dějin. Na to odpověděl Ivan Rous tím, že uvedl jako příklad Severočeské muzeum v Liberci, kde se podařilo v uplynulých letech vyvinout výzkumné centrum, se kterým spolupracují jak školy, tak média. Pro organizátora konfrerence Alfonse Adama byl workshop přínosný zejména tím, že potvrdil důležitost  interdisciplinarního přistupu, v němž budou spolupracovat historici, archeologové, ale také pedagogové a místní „aktivisté“ a jenž může situaci změnit a ztrácení paměti zastavit. Výsledkem celého setkání by mělo být vytvoření pracovní skupiny a prostoru na výměnu informací, dodal Rous. Jedním z takovýchto výsledků bude výstava Ztracená paměť? Místa nacistické nucené práce na území České republiky.

Kromě vlastního workshopu nabídlo Severočeské muzeum v pátek 27.2. půldenní exkurzi na místa nacistické nucené práce v libereckém regionu, a to pod vedením Ivana Rouse. Byla navštívena místa Rýnovice (AL Gablonz), Rychnov u Jablonce nad Nisou (AL Reichenau) a Hrádek nad Nisou (více táborů pro nuceně pracující a válečné zajatce), stejně jako památníky mající souvislost s místem.

Workshop byl financován z programu Evropa pro občany Evropské komise a ve spolupráci se Severočeským muzeem v Liberci.

Odkazy:
Fotografie Severočeského muzea v Liberci z konference

Fotografie Severočeského muzea v Liberci z exkurze

Napsali o nás:
Historici mapují válečnou výrobu a nasazení vězňů za 2. světové války, Česká televize - ČT24, 25. 2. 2016
Zprávy 25. února 2016, RTM - regionální televize Jablonecka a Liberecka (reportáž z konference - 7.48 min)

Mgr. Josef Heis: Ztrácíme paměť? Ne! v Holýšově paměť neztrácíme, Holýšovský zpravodaj 125/17 (duben 2015)


Instituce:
Severočeské muzeum v Liberci
Gedenkstätte KZ Flossenbürg

Gedenkstätte Ehrenhain Zeithain

ČVUT v Praze, Fakulta architektury

Bauhaus-Universität Weimar
Stiftung Topographie des Terrors
Gedenkstätte für Zwangsarbeit Leipzig
Projekt „Za pomníčky“ - Památník Terezín
Hillersche Villa Zittau
Dům dějin Holýšovska - Muzeum historie
Národní archiv
USC Shoah Foundation
Pedagogická fakulta UK

Živá paměť
Zwangsarbeit 1939-1945
Brandenburgisches Landesamt für Denkmalpflege
Národní technické muzeum

Centralne Muzeum Jeńców Wojennych w Łambinowicach-Opolu
Das Zentrum für Historische Forschung Berlin
Heinrich-Böll-Stiftung Sachsen
Zentralwerk Dresden

Autor: Alfons Adam, ITI, Eliška Waageová, ITI

Fotografie: Eliška Waageová, ITI / Severočeské muzeum v Liberci