1999 de
- Miroslav Kárný: Fragen zum 8. März 1944 (Anotace)
- Jindřich Flusser: Ein Rückblick (Anotace)
- Ruth Bondy: Ein Brotwunder. Das Hilfswerk von Heinz Prossnitz
- Kateřina Čapková: Das Zeugnis von Salmen Gradowski
- Salmen Gradowski: Im Herzen der Hölle
- Anna Lorencová, Anna Hyndráková: Die tschechische Gesellschaft und die Juden in den Erinnerungen von Zeitzeugen
- Anna Tučková: Ich war Mischling ersten Grades
- Volker Zimmermann: Täter und Zuschauer. Die Judenverfolgung im "Sudetengau" 1938-1945
- Max Sever: Die technischen Einrichtungen Theresienstadts
- Lubomír Peduzzi: Aus dem Theresienstädter Musikleben
- Gila Fatranová: Franz Kahn (Anotace)
- Marek Poloncarz: Die Evakuierungstransporte nach Theresienstadt (April-Mai 1945) (Anotace)
- Hans Brenner: Frauen in den Außenlagern von Flossenbürg und Groß-Rosen in Böhmen und Mähren
- Leopold Pospíšil: Zwei Tagebücher: Anne Frank und Otto Wolf
- Astrid Debold-Kritter: Festungsstadt - Ghetto - Militärstadt. Historische Forschung und Spurensuche vor Ort
- Šárka Nepalová: Die jüdische Minderheit in Böhmen und Mähren in den Jahren 1945-1948
Anotace
| Miroslav Kárný: Otázky nad 8. březnem 1944, in: Terezínské studie a dokumenty, 1999, pp. 11-39 |
| Miroslav Kárný: Fragen zum 8. März 1944, in: Theresienstädter Studien und Dokumente, 1999 |
Studie Miroslava Kárného analyzuje dosavadní interpretace hromadné vraždy 3792 vězňů terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau, zejména pokud jde o strategický plán táborové komandantury při přípravě a uskutečnění této hromadné vraždy, ale také o odbojové aktivity vězňů. Kárný na základě svědectví bývalých vězňů a dalších pramenů podrobně rekonstruuje události předcházející vyvraždění vězňů ze zářijových transportů a popisuje průběh osudné březnové noci. K jeho závěrům patří odmítnutí teze, že tzv. sonderkomando vězňů nasazené u plynových komor bylo připraveno na povstání, které však bylo závislé na tom, zdali se vzpourou začnou terezínští vězňové v předdveří plynových komor. Studie charakterizuje závěry, které odbojové hnutí v rodinném táboře z událostí 8. března vyvodilo, a analyzuje, v čem se jeho přípravy lišily od březnové improvizované akce, spojené s osobností Davida Szmulewského.
| Jindřich Flusser: Poohlédnutí, in: Terezínské studie a dokumenty, 1999, pp. 40-67 |
| Jindřich Flusser: Ein Rückblick, in: Theresienstädter Studien und Dokumente, 1999, pp. 43-75 |
Základem vzpomínek Jindřicha Flussera je záznam rozhovoru nahraný Annou Hyndrákovou a uložený v archivu Židovského muzea v Praze. Flusser vyrůstal v pražské německé židovské rodině a popisuje mj. svůj příklon k češtině. Jako nedostudovaný medik se dostal do Terezína, kde pracoval jako lékař. Posmrtně publikovaný rozhovor dává dále nahlédnout do vnitřního života rodinného tábora v Birkenau i dalších táborů, jimiž Flusser prošel, např. do úlohy náhodných činitelů i vlastních aktivit vězňů pro jejich přežití. To vše Flusser posuzuje v celoživotní bilanci a v moudrém zamyšlení nad svou životní zkušeností a nad budoucností lidstva.
| Gila Fatranová: Franz Kahn, in: Terezínské studie a dokumenty, 1999, pp. 180-193 |
| Gila Fatranová: Franz Kahn, in: Theresienstädter Studien und Dokumente, 1999, pp. 226-241 |
Autorka ve svém článku popisuje život a kariéru Franze Kahna, předního představitele českého sionistického hnutí, od počátků v hnutí Blau-Weiss až po jeho činnost v době německé okupace. Tehdy se vedoucí sionističtí představitelé rozhodli neodcházet z Protektorátu a působit nadále na dezorientované židovské masy. Toto rozhodnutí se stalo osudným i Franzi Kahnovi. V lednu 1943 byl poslán do Terezína, kde působil jako vedoucí odboru přednáškové činnosti v kulturním oddělení. 4. října 1944 byl spolu s dalšími činiteli terezínské samosprávy deportován do Osvětimi a po příjezdu bez selekce poslán na smrt.
| Marek Poloncarz: Evakuační transporty do Terezína (duben-květen 1945), in: Terezínské studie a dokumenty, 1999, pp. 263-280 |
| Marek Poloncarz: Die Evakuierungstransporte nach Theresienstadt (April-Mai 1945), in: Theresienstädter Studien und Dokumente, 1999, pp. 242-262 |
Od 20. dubna 1945 začaly do terezínského ghetta proudit evakuační transporty se zuboženými vězni z dalších koncentračních táborů. M. Poloncarz v tomto článku předkládá výsledky svého výzkumu založené na zpracování a vyhodnocení databáze vězňů z evakuačních transportů. Na základě získaných údajů vyhodnocuje věkovou strukturu, úmrtnost, státní příslušnost a další rysy této skupiny terezínských vězňů. Pokouší se též získat přehled o jednotlivých evakuačních transportech, které nebyly ve zmatku na konci války přesně evidovány, a o táborech, odkud byly vypraveny. I přes nedostatečnost některých pramenů a údajů o části osob a obtíže s přesným vymezením skupiny vězňů z evakuačních transportů se autor přiklání spíše k vyššímu odhadu jejich počtu - tedy zhruba 15 000 osob.
Navštivte také
