GEDENKDIENST: Střídání dobrovolníků

Minulý čtvrtek jsme měli v institutu malou oslavu, kde jsme se smáli a plakali.

Rozloučili jsme se s Lenou. Společně jsme se ohlédli za uplynulým rokem a mnoha zážitky a vzpomínkami, které jsme spolu sdíleli. V očích se nám objevilo několik slz.

Zároveň jsme přivítali Laurenze, který nás bude od nynějška podporovat jako dobrovolník pro GEDENKDIENST.

Milá Leno, děkujeme ti za tvou skvělou práci a za to, že jsi nám dovolila doprovázet tě na malé části tvé životní cesty. Přejeme ti do budoucna vše nejlepší!

Milý Laurenzi, vítáme tě v Institutu. Těšíme se na tvoji podporu v týmu a na mnoho skvělých dojmů a zážitků, které s námi během roku prožiješ.

Přikládáme rozhovor jak s Lenou tak s Laurenzem.

ROZLUČKOVÝ ROZHOVOR S LENOU

Změnil se tvůj pohled na práci naší nevládní organizace? Pokud ano, jak?

Díky tomu, že jsem zde v ITI získala první zkušenosti jako zaměstnanec nevládní organizace, jsem se naučila neuvěřitelně mnoho o tom, jak jsou neziskovky organizované, kolik práce a motivace je potřeba k prosazení a realizaci projektů a kolik času a úsilí je také potřeba k získání dostatečného množství finančních prostředků. Přestože jsem díky své dobrovolnické práci získala vhled do těchto oblastí, uvědomila jsem si také, že je za tím mnohem více práce, ke které mám nesmírný respekt.

Bylo úžasné zažít, čeho mohou odhodlaní lidé společně dosáhnout.

Existovaly určité projekty, na kterých se ti obzvlášť líbilo pracovat?

Na mé práci mě inspirovalo zejména to, že byla tak rozmanitá. Nejenže jsem měla možnost pracovat v archivu, ale také jsem pomáhala na seminářích a překládala různé publikace.

Především však pro mě bylo nesmírně inspirativní pomáhat při zakládání Anne Frank Youth Network v České republice. Od našeho workshopu pro školitele zde v Praze přes různé projekty na sociálních sítích až po naše mezinárodní fórum mládeže AFYN v Nizozemsku. Jsem velmi vděčná, že jsem mohla doprovázet a být svědkem začátků projektu, který jistě iniciuje mnoho dalších skvělých věcí.

Je něco, co ti bude obzvlášť chybět?

Práce v ITI mi bude hodně chybět. Kromě skvělých životních podmínek v Praze, které jsem si velmi zamiloval, a mezilidských vztahů a příjemných rozhovorů s kolegy jsem snad nikdy v životě nezískala tolik vědomostí jako v tomto posledním roce. Bude mi chybět svoboda a nezávislost, ale také otevřenost a vřelost, které jsem si během svého působení v institutu užívala.

Jak bys popsala způsob, jakým lidé v nevládní organizaci spolupracují?

Je téměř nemožné, abyste se v ITI necítili vítaní a příjemně. Naše interakce jsou vždy přátelské a srdečné. Protože jsme relativně malý institut, neexistují zde žádné hierarchické struktury a každý má pocit, že si ho a jeho práce vážíme. Setkáváme se jako rovný s rovným, bez ohledu na oblast, ve které pracujeme, a způsob, jakým spolu komunikujeme, připomíná spíše blízké známé než jen kolegy v práci. Bylo velmi dojemné vidět vděčnost a podporu, která mi byla jako dobrovolníkovi projevována.

Pověz nám o okamžiku, který tě obzvláště zasáhl.

Nejvíc vzpomínková bohoslužba v bývalém „terezínském rodinném táboře“ v Osvětimi-Březince. Pravděpodobně také proto, že to bylo poprvé, co jsem pamětní místo navštívila, a to ve mně samo o sobě zanechalo trvalý dojem. Ale především to byla příležitost a program který jsme tam zorganizovali. Nikdy nezapomenu, jak jsme tiše stáli před pozůstatky bývalého rodinného tábora s květinami v rukou a poslouchali hudbu terezínských umělců.

UVÍTACÍ ROZHOVOR S LAURENZEM

Co tě inspirovalo k tomu, aby ses stal součástí naší nevládní organizace?

Holokaust, druhá světová válka a připomínání těchto zločinů mě zajímají již dlouho. Způsob, jakým se toto téma zpracovává ve škole, neodpovídá mému zájmu a mé osobní ambici podílet se na tom, aby se „už nikdy nic nestalo“. Terezín má ve struktuře zločinů holocaustu zvláštní postavení, které mě obzvlášť zajímá. Praha je také super město, kde bych chtěl žít a pracovat.

Co si od roku s námi slibuješ?

Kromě osobního rozvoje a odchodu z domova se těším na to, že budu moci svým malým dílem přispět k tomu, aby miliony jednotlivců nebyly zapomenuty. Těším se na nové dojmy, nové možnosti učení a nová přátelství.

Na které projekty nebo úkoly se obzvlášť těšíš?

Těším se zejména na zpřístupnění jmen a osudů širší veřejnosti. Buď zpřístupněním dokumentů na internetu, nebo prostřednictvím vzdělávací práce.

Jak ses na svůj rok u nás připravoval?

Příprava v podpůrné organizaci, sdružení „Gedenkdienst“, byla velmi intenzivní a na práci v Institutu se cítím velmi dobře připraven. Během přípravy jsem hodně četl, účastnil se workshopů a mohl si vyměňovat názory s dalšími mladými lidmi, kteří dělají stejně náročnou práci jako já.

Jaké dovednosti bys chtěl do své práce vnést?

K velké radosti mých kolegů umím dobře pracovat s programy Office, myslím, že tyto dovednosti mohu při své práci dobře využít. Rád bych také naplnil účet Institutu na sociálních sítích zajímavými příspěvky.

Přečtěte si také

• Fotografický workshop Karla Cudlína
• NMŠ: Smutek a radost z dějin
• Prohlídka židovské čtvrti v rámci vzdělávacího výletu pro advokátní koncipienty u Zemského soudu v Lipsku
• „Mezi dobrem a zlem: role a šedé zóny“
• Pietní akt v Hodoníně u Kunštátu
• Vyjádření solidarity s Nadací Milana Šimečku
• Tisková zpráva: Terezín: Na opravu nejen Žižkových kasáren půjdou 2,2 miliardy korun
• Tiskový brífink: „Obnova kasáren J. Žižky z Trocnova v Terezíně a jejich další využití“.
• Anne Frank Youth Network (Re)Act International Youth Forum 2024
• Z Prahy do Prahy - Po stopách Maxe Livniho v Česku, Polsku a Německu