Holocaust a my
📝Průzkum předsudečného chování a xenofobie na školách s důrazem na antisemitismus
V souvislosti s probíhajícím projektem European Practitioners Network against Antisemitism Institut Terezínské iniciativy připravil informativní průzkum, v rámci kterého zjišťujeme jak se v uplynulém roce změnil vztah žáků, studentů, ale i učitelů k menšinám. Zjišťujeme, jak se projevily v myšlení a chování vašich žáků významné geopolitické události, zejména vztah k Židům po 7. říjnu 2023 a následném Izraelsko-palestinském konfliktu. Zajímají nás však i další menšiny a změny v tom, jak je vnímají vaši žáci a studenti v porovnání s předchozím obdobím.
Protože se s žáky a studenty denně setkávají, mají nejlepší příležitost si všimnout, jak se jejich postoje mění, nakolik jsou jejich postoje ovlivněny společenským děním a tím jakým způsobem média včetně sociálních sítí informují o dění doma i ve světě.
Kromě zjištění, jaké předsudeční projevy jste mezi žáky a studenty zaznamenali nás zajímá, které aktivity podle vás pomáhají k respektu a toleranci a jestli některé vzdělávací aktivity považujete za rizikovější než jiné.
Antisemitismem přitom rozumíme (zkráceně podle definice IHRA):
„Antisemitismus je takový způsob vnímání Židů, který lze vyjádřit jako nenávist vůči nim. Slovní a fyzické projevy antisemitismu mohou být zaměřeny proti židovským i nežidovským osobám nebo jejich majetku, proti institucím židovské komunity a náboženským zařízením.“
Podobné projevy mohou být namířeny také proti Státu Izrael. Antisemitský charakter mají, pokud je Stát Izrael napadán jako představitel židovské pospolitosti. Jiná kritika Státu Izrael podobně jako kritika jakéhokoli jiného státu není být považována za antisemitismus.
Rétorika běžná pro antisemitismus obviňuje Židy ze spiknutí s cílem poškodit lidstvo a je často používána k obviňování Židů z aktuálních problémů. Antisemitismus se objevuje v mluveném slovu, v textech, vyobrazeních i v dalších aktivitách, přičemž využívá zlovolné stereotypy a údajně záporné charakteristické vlastnosti Židů.
Dotazník se skládá ze čtyř částí
1) Obecné anonymní informace o Vás
2) Otázky ohledně vašich zkušeností s projevy antisemitismu, anticikanismu, rasismu a xenofobie
3) Ptáme se na některé výroky, které jsme opakovaně zaznamenali na sociálních médiích, v diskusích k článkům, v tisku nebo televizi
4) Ptáme se, jak se s předsudečným chováním vypořádáváte ve své pedagogické praxi.
Probíhá vyhodnocování informativního průzkumu, jehož výsledky budeme publikovat zde.
Projekt financovaný European Practitioners Network Against Antisemitism (EPNA).
📣 Seminář a workshop „Antisemitismus a my“ pro učitele z ČR a SR
🔹 Kdy: pátek 6. 12. – neděle 8. 12. 2024
🔹 Kde: Akademická 409, Terezín, autentické prostory Dělostřeleckých kasáren
---
„Antisemitismus je jako virus, který neustále mutuje a čeká, kdy bude společnost oslabena, aby se projevil."
(Rabbi Sacks, Evropský parlament 2016)
Srdečně zveme učitele na dvoudenní seminář, který propojí teorii a praxi v náročném, ale nezbytném tématu antisemitismu. Setkání je určeno pedagogům, kteří chtějí získat lepší vhled a praktické nástroje pro práci se studenty v oblasti prevence a vzdělávání proti předsudkům.
Obsah semináře:
• Otázky a zkušenosti: Jak současné dění ovlivňuje postoj mladých lidí k Židům a dalším menšinám?
• Diskuze: Co je antisemitismus a jak jej učitelé mohou rozpoznat?
• Perspektivy: Liší se situace v Česku a okolních zemích?
• Networking: Výměna zkušeností s kolegy z celé ČR a SR, sdílení různých přístupů a výukových nástrojů.
🗣 Hosté a lektoři:
Dana Gabaľová, Roman Ferstl, Peter Weisenbacher, Ph.D., a Mgr. Jakub Drábik, Ph.D.
📝 Program zahrnoval také procházku pevností Terezín, autentickým místem spojeným s výukou o historii a důsledcích antisemitismu, komentovanou Tomášem Krausem.
Životopis hostů
Peter Weisenbacher (1980) získal doktorát v oboru informační vědy. Svou profesní kariéru zahájil v oblasti informačních technologií a pracoval převážně v Německu a Švýcarsku. Než přešel do nevládního sektoru, byl spoluzodpovědný za iniciativy v oblasti společenské odpovědnosti v nadnárodní technologické společnosti. Od roku 2006 do roku 2010 působil jako předseda správní rady Amnesty International Slovensko. V roce 2009 spoluzaložil a stal se prvním ředitelem slovenského Gay Pride (Dúhový PRIDE), kde setrval do roku 2011 a vedl první dva průvody Pride. V letech 2010-2012 zastupoval občanskou společnost ve slovenské vládní komisi pro lidská práva, ale kvůli nesouhlasu s vládní politikou odstoupil. V roce 2011 spoluzaložil Institut lidských práv (Inštitút ľudských práv) a dodnes je jeho ředitelem. Je autorem nebo spoluautorem 11 knih o lidských právech a souvisejících otázkách a pravidelně publikuje v různých slovenských a českých novinách a časopisech. Příležitostně přednáší na univerzitách na Slovensku a v České republice.
Mgr. Jakub Drábik, Ph.D. vystudoval historii, doktorát na Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se komparativním studiem fašismu (především britského a českého) a vybranými otázkami československých dějin. V současné době vyučuje na Anglo-american University v Praze a pracuje v Historickém ústavu Slovenské akademie věd, v. v. i. Je autorem monografií Mýtus znovuzrození (2014), Fašista (2017) a Fašizmus (2019). Je členem International Association for Comparative Fascist Studies (ComFas) a Slovenské historické společnosti při Slovenské akademii věd.
Navštivte také
Kdy: 13. - 15. 3. 2025
Kde: Praha (ČR), Bergen (DE)
Kontakt: Dorota Gabaľová, dorota.gabalova@terezinstudies.cz, +420 734 159 777
Registrace na seminář s exkurzí do Bergen-Belsen
Kapacita semináře je omezená – registrace probíhá podle pořadí přihlášení. Po naplnění kapacity budete zařazeni na seznam náhradníků.
Srdečně vás zveme na slavnostní uvedení knihy „Osudy rodiny Roubíčkových na pozadí událostí holokaustu“, kterou napsala Kateřina Nejedlá pod patronátem Institutu Terezínské iniciativy.
📅 Kdy: čtvrtek 27. února 2025, 16:00
📍 Kde: Knihkupectví Franze Kafky, Široká 65/14, 110 00 Josefov
Přijďte si poslechnout příběh rodiny Roubíčkových, jejichž osudy se prolínají s tragickými událostmi 20. století. Autorka se během svého výzkumu zaměřila na historické souvislosti i osobní vzpomínky, které oživují paměť holokaustu a jeho dopad na další generace.
Těšíme se na setkání s vámi!
Tento týden nás navštívila paní Krejčová (zahraniční kultura Dolního Rakouska) a pan Halbauer z Rakouského kulturního fóra v Praze, kde jsme mohli nejen představit práci ITI, ale také navázat osobní kontakty. Mohli jsme diskutovat o mnoha tématech, která se prolínají s prací našich tří institucí s cílem podpořit rakousko-českou výměnu.
Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus byl hostem pořadu na Frekvenci 1, kde hovořil o popírání holocaustu – fenoménu, který začal již bezprostředně po válce a přetrvává dodnes. Ve svém rozhovoru zdůraznil důležitost vzdělávání, historické paměti a boje proti dezinformacím.
Doporučujeme si rozhovor poslechnout zde.
Náš ředitel, Tomáš Kraus, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.
„Vyvíjeli technologii, jako by se vůbec nejednalo o lidi. Ona to byla továrna. Byl to velice výkonný provoz, který měl jeden daný účel: likvidovat lidi. Jiné továrny vyrábí auta nebo nějaké součástky. Tady to byla smrt.“
(Tomáš Kraus)
Níže naleznete odkazy, kde si můžete pořad shlédnout, nebo přečíst:
V polovině ledna roku 1945 zahájila Rudá armáda po dohodě nejvyššího velení Spojenců vojenské operace mezi řekami Odrou a Vislou. Otevřela se tak fronta, která měla ulehčit západním jednotkám, zaskočeným nečekaným protiútokem německé armády v Ardenách. Rychlý postup 1. ukrajinského frontu donutil nacistické velení ke kvapné evakuaci zajateckých a koncentračních táborů v této oblasti. 27. ledna tak vstoupila jedna ze sovětských vojenských jednotek do jednoho z nich. Pluk, kterému velel Anatolij Šapiro, měl za sebou tuhé boje, při nichž téměř polovina mužů padla. Hrůzy války proto znal každý z nich z děsivé blízkosti. Ale to, co objevili v tomto táboře, přesahovalo jejich chápání. „Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal později Anatolij Šapiro, který se dožil vysokého věku a o svých zážitcích často hovořil na univerzitách v USA, kam se mu podařilo po válce emigrovat. A jak často zdůrazňoval, vůbec nechápal, jak je možné, že všichni vězňové tohoto tábora byli Židé. Protože - i on byl Žid.