Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frankové
Putovní vzdělávací výstava
„Vím, co chci, mám cíl, mám vlastní názory, mám víru a lásku. Nechte mě být, jaká jsem, a budu spokojená!“
Anne Franková, Deník, 11. dubna 1944
Česká verze nové vzdělávací výstavy (2016), kterou zhotovil Anne Frank House v Amsterodamu, vypráví příběh Anne Frankové, její rodiny i dalších ukrývaných a pomáhajících v zadním traktu domu v Amsterodamu, vše v kontextu nacistické politiky a druhé světové války. Druhou část výstavy tvoří příběhy současných mladých lidí, kteří vyprávějí, jaké to je čelit předsudkům a škatulkování, a co pro ně znamená být sám sebou.
Záměrem Anne Frank House v Amsterodamu je věnovat se odkazu Anne v dnešním světě a poukazovat na to, že i dnes má řada lidí zkušenosti s předsudky a předpojatostí druhých. Vede návštěvníky výstavy k přemýšlení nad tím, jak přistupovat k jevům, které se nám nelíbí, a jak lze být v každém věku aktivní.
S výstavou pracujeme formou vrstevnického vzdělávání (peer education). Během dvoudenního semináře proškolí naše lektorky průvodce z řad žáků a ti pak výstavou provádějí své spolužáky, ale i veřejnost. A funguje to skvěle (více o tom a reflexe žáků - průvodců).
K dispozici je také komiksový životopis – Anne Franková a metodické materiály k němu, dokumentární film „Krátký život Anny Frankové“, Deník Anne Frankové a další doprovodné materiály.
Koordinace výstavy pod hlavičkou ITI byla v ČR ukončena k červnu 2021. Děkujeme všem, kteří se do putování výstavy zapojili a také všem návštěvníkům!
Napsali o nás:
Správci Krkonoš otevřeli nevšední výstavu. Připomíná historii. Krkonošský deník, 2. srpna 2017
Výstavu vytvořil Anne Frank House Amsterdam.
Finanční podpora:
Navštivte také
Kdy: 13. - 15. 3. 2025
Kde: Praha (ČR), Bergen (DE)
Kontakt: Dorota Gabaľová, dorota.gabalova@terezinstudies.cz, +420 734 159 777
Registrace na seminář s exkurzí do Bergen-Belsen
Kapacita semináře je omezená – registrace probíhá podle pořadí přihlášení. Po naplnění kapacity budete zařazeni na seznam náhradníků.
Srdečně vás zveme na slavnostní uvedení knihy „Osudy rodiny Roubíčkových na pozadí událostí holokaustu“, kterou napsala Kateřina Nejedlá pod patronátem Institutu Terezínské iniciativy.
📅 Kdy: čtvrtek 27. února 2025, 16:00
📍 Kde: Knihkupectví Franze Kafky, Široká 65/14, 110 00 Josefov
Přijďte si poslechnout příběh rodiny Roubíčkových, jejichž osudy se prolínají s tragickými událostmi 20. století. Autorka se během svého výzkumu zaměřila na historické souvislosti i osobní vzpomínky, které oživují paměť holokaustu a jeho dopad na další generace.
Těšíme se na setkání s vámi!
Tento týden nás navštívila paní Krejčová (zahraniční kultura Dolního Rakouska) a pan Halbauer z Rakouského kulturního fóra v Praze, kde jsme mohli nejen představit práci ITI, ale také navázat osobní kontakty. Mohli jsme diskutovat o mnoha tématech, která se prolínají s prací našich tří institucí s cílem podpořit rakousko-českou výměnu.
Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus byl hostem pořadu na Frekvenci 1, kde hovořil o popírání holocaustu – fenoménu, který začal již bezprostředně po válce a přetrvává dodnes. Ve svém rozhovoru zdůraznil důležitost vzdělávání, historické paměti a boje proti dezinformacím.
Doporučujeme si rozhovor poslechnout zde.
Náš ředitel, Tomáš Kraus, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.
„Vyvíjeli technologii, jako by se vůbec nejednalo o lidi. Ona to byla továrna. Byl to velice výkonný provoz, který měl jeden daný účel: likvidovat lidi. Jiné továrny vyrábí auta nebo nějaké součástky. Tady to byla smrt.“
(Tomáš Kraus)
Níže naleznete odkazy, kde si můžete pořad shlédnout, nebo přečíst:
V polovině ledna roku 1945 zahájila Rudá armáda po dohodě nejvyššího velení Spojenců vojenské operace mezi řekami Odrou a Vislou. Otevřela se tak fronta, která měla ulehčit západním jednotkám, zaskočeným nečekaným protiútokem německé armády v Ardenách. Rychlý postup 1. ukrajinského frontu donutil nacistické velení ke kvapné evakuaci zajateckých a koncentračních táborů v této oblasti. 27. ledna tak vstoupila jedna ze sovětských vojenských jednotek do jednoho z nich. Pluk, kterému velel Anatolij Šapiro, měl za sebou tuhé boje, při nichž téměř polovina mužů padla. Hrůzy války proto znal každý z nich z děsivé blízkosti. Ale to, co objevili v tomto táboře, přesahovalo jejich chápání. „Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal později Anatolij Šapiro, který se dožil vysokého věku a o svých zážitcích často hovořil na univerzitách v USA, kam se mu podařilo po válce emigrovat. A jak často zdůrazňoval, vůbec nechápal, jak je možné, že všichni vězňové tohoto tábora byli Židé. Protože - i on byl Žid.