Nucená práce v pobočných koncentračních táborech na území České republiky
Rozšíření nucených prací
Nucená práce byla od počátku zásadní součástí života vězňů v koncentračních táborech. Ve fázi zakládání koncentračních táborů po převzetí moci Hitlerem plnila nucená práce zejména funkci trestu, výchovy
a teroru. Od roku 1937 se přidaly ekonomické aspekty a vězni koncentračních táborů byli zpočátku nasazováni do podniků patřících SS.
V období vlády nacionálních socialistů bylo území České republiky považováno z velké části za bezpečné před leteckými útoky. Tato skutečnost vedla k tomu, že koncentrační tábory Osvětim, Flossenbürg (východní Bavorsko) a Groß-Rosen (Dolní Slezsko) vybudovaly na anektovaném a v roce 1938 k Německé říši připojeném území Sudetské župy a v Protektorátu Čechy a Morava především v závěrečné fázi 2. světové války rozsáhlý systém pobočných táborů zaměřených na zbrojní výrobu. Pobočné koncentrační tábory vznikaly zpočátku jako zbrojní podniky, které se usídlovaly v bezprostřední blízkosti hlavních táborů. Dalším účelem využití vězňů byla do přelomu let 1941/1942 stavební komanda. První pobočný koncentrační tábor na území České republiky byl otevřen v srpnu 1942 k vybudování pramenní jímky minerální vody patřící společnosti Sudetenquell GmbH
vlastněné SS v západočeském Krondorf-Sauerbrunn (Korunní).
V roce 1942 vylepšila SS základní organizační podmínky pro pracovní nasazení vězňů koncentračních táborů centralizací úkolů v nově založeném Hlavním hospodářském a správním úřadě (SS-WVHA, Wirtschafts- und Verwaltungshauptamt). Pro nasazení vězňů v soukromé výrobě byl stanoven princip vypůjčování. Podniky mohly svou potřebu vězňů nahlásit SS-WVHA a v případě kladného rozhodnutí, byl příslušný
koncentrační tábor pověřen zřízením pobočného tábora a organizací ostrahy. V jiných případech byli vězni nabízeni firmám státními úřady. Firmy platily SS poplatek podle pohlaví a kvalifikace
vězňů a staraly se o ubytování a stravu vězňů a jejich strážných.
Po polovině roku 1944 byla během několika měsíců síť pobočných koncentračních táborů na celém území obsazeném Německou říší razantně rozšířena. Jestliže v dubnu 1944 existovalo 20 kmenových táborů se 130 pobočnými tábory pro státní i soukromé hospodářství, zvýšil se do konce války počet pobočných táborů na přibližně 1000. 90 procent asi 40 táborů, které existovaly na území České republiky, vzniklo v posledním roce války. Opíraly se přitom z části o již existující táborové struktury, jako např. tábory organizace Schmelt
(židovský tábor nucených prací) v Krkonoších, které byly z části převzaty koncentračním táborem Groß-Rosen. Většina pobočných koncentračních táborů na území České republiky zřízených v roce 1944 byla ženskými tábory.
Vedle firem ze Staré říše
, jako např. AEG, Auto-Union, Dynamit Nobel, Siemens nebo Telefunken a jejich dceřinných podniků, které přeložily svou výrobu do Sudetské župy a do Protektorátu Čechy a Morava, usilovaly o zbrojní zakázky a o přidělení statutu pobočného koncentračního tábora i místní firmy. Zejména severočeské textilní podniky, které již měly zkušenosti
při nasazování židovských nucených pracovnic, nasazovaly vězně koncentračního tábora v Groß-Rosen ve velkém stylu. SS zaměstnávala ve svých vlastních firmách, např. továrně na výrobu porcelánu Bohemia
v Nové Roli nebo v severočeské Freudenthaler Getränke GmbH
rovněž vězně z koncentračních táborů Flossenbürg nebo Osvětim.
Většina pobočných koncentračních táborů vznikla v Sudetské župě. V Protektorátu Čechy a Morava byly kvůli pochybnostem Karla Hermanna Franka, státního ministra pro Čechy a Moravu, nasazovány zahraniční pracovní síly a vězňové z koncentračních táborů jen velmi málo. Přesto SS dosáhla na území Protektorátu od konce roku 1943 zřízení čtyř menších koncentračních táborů zaměřených na stavební práce. Dva z nich byly zřízeny pro výstavbu výcvikového prostoru SS Benešov (SS-Truppenübungsplatz Beneschau)
v Hradištku a Vrchotových Janovicích, další dva pak v Panenských Břežanech a Brně.
4. Bernsdorf (Bernartice) | 54. Mährisch Weißwasser (Bilá Voda) |
14. Brünnlitz (Brněnec) | 57. Morchenstern (Smržovka) |
23. Gablonz (Jablonec nad Nisou) | 62. Ober Altstadt (Hořejší Staré Město) |
24. Gabersdorf (Libeč) | 63. Ober Hohenelbe (Hořejší Vrchlabí) |
33. Grulich (Králíky) | 64. Parschnitz (Poříčí) |
37. Halbstadt (Meziměstí) | 68. Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nisou) |
45. Kratzau I (Chrastava) | 72. Schatzler (Žacléř) |
46. Kratzau II (Chrastava) | 75. Sankt Georgenthal (Jiřetín) |
Cíl projektu
Celkem 21 pobočných táborů koncentračního tábora Flossenbürg, 18 pobočných táborů Groß-Rosen a tři pobočné tábory Osvětimi existujících na území České republiky, o nichž v současnosti víme, je dnes zcela zapomenuto. V rámci projektu usilujeme spojit v jednom výzkumném záměru zcela rozličná místa nucených prací souvisejících s koncentračními tábory. 15-členné komando, sestávající ze svědků Jehovových, které bylo nasazeno v soukromé domácnosti vdovy po Reinhardu Heydrichovi v Panenských Břežanech, dostávalo dostatek jídla a v plném počtu válku přežilo, může být jen sotva srovnáváno s dřinou vězňů tábora v Litoměřicích, kde v rámci přeložení výrobních zařízení Auto-Union a Osramu do podzemí zahynuly kvůli nedostatku stravy, katastrofálním hygienickým poměrům, nemocím, pracovním úrazům a násilnickým excesům ze strany strážných tisíce vězňů.
Vedle zásadních otázek týkajících se jednotlivých pobočných koncentračních táborů, které v mnoha případech dosud nebyly vyjasněny, je cílem také blíže určit roli hospodářství a státních úřadů při výstavbě a provozu různých koncentračních táborů. Zvláštní pozornost bude věnována podmínkám věznění i práce v pobočných koncentračních táborech, ale také jiným nuceným pracovníkům, kteří byli často nasazováni paralelně s vězni táborů na stejných místech.
Další informace o projektu Nucená práce najdete zde.
Poslední dva dny letošního června byly věnovány projektu záchrany a revitalizace původní textilní továrny rodiny Löw-Beerů v Brněnci, známé z příběhu Oskara Schindlera a jeho ženy Emilie, kteří zde v době holocaustu zachránili více jak 1300 Židů. V bývalé továrně vznikne muzeum a centrum vzdělávacích programů.
Ve čtvrtek 27. června 2024 jsme se sešli v Literární kavárně Academia na slavnostním uvedení knihy Tomáše Krause, která přináší svědectví o naší nedávné minulosti. Kniha pojednává o životě v socialistickém Československu druhé poloviny 20. století z pohledu někoho, jehož oba rodiče přežili holokaust. Jak vypadala tehdejší kulturní a společenská scéna?
Slavnostního uvedení se zúčastnilo mnoho hostů, včetně Jiřího Drahoše, prvního místopředsedy Senátu PČR, a Tomáše Töpfera, herce, režiséra, scénáristy, bývalého divadelního ředitele a senátora.
Knihu lze zakoupit v knihkupectvích, i online.
28. června uplyne 56 let od Stonewallských nepokojů. Od roku 1970 se v červnu slaví Pride Month. Ten slouží k podpoře a oslavě queer lidí. Připomíná vzpouru, která se odehrála v USA a která byla klíčovým momentem v hnutí za práva LGBTQ+. Je to čas vzpomínek a oslav a připomínka pokračujícího boje proti diskriminaci a potřeby dalšího pokroku na cestě k úplné rovnoprávnosti.
Naším posláním v Institutu Terezínské iniciativy je připomínat oběti holocaustu, zkoumat dobové dokumenty, abychom obětem vrátili jejich tváře a příběhy, a získané znalosti a porozumění využili k podpoře tolerance, rovnoprávnosti a pomoci udržet pluralitní společnost prostřednictvím vzdělávání.
Dne 16. června se konala v prostorách ITI přednáška T. Krause o historii holocaustu. Studenti gymnázia Wilhelma Ostwalda v Lipsku se mimo jiné dozvěděli i o projektu Arks Foundation, rekonstrující bývalou textilní továrnu v Brněnci na muzeum Oskara Schindlera, muzeum původních majitelů, rodiny Löw-Beerů a místo setkávání. Zasvěcený výklad totiž přednesl předseda představenstva Nadace Arks Daniel Löw-Beer, který byl v té době shodou okolností na jednání v Praze.
JUDr. Tomáš Kraus, ředitel Institutu Terezínské inciativy včera, 24. června, přednášel na téma Židovské osobnosti.
A mámě podám ruku, usměju se na ni a řeknu jí:
„My to vydržíme viď, moje zlatá mámo!“