Jak používat novou aplikaci MemoGIS ve výuce poradí didaktická příručka
Webová aplikace MemoGIS je bez vších pochyb projektem s obrovským potenciálem pro využití ve vzdělávání. Pedagogové mohou využívat aplikaci samostatně nebo se inspirovat metodikou „Tváře, místa, osudy: používáme aplikaci MemoGIS ve výuce“, která přináší čtyři zpracované vzdělávací programy, do kterých je zahrnuta práce s aplikací.
Publikace, která je volně dostupná ke stažení, vychází ze dvou klíčových teoretických/didaktických konceptů – teorie veřejného prostoru a didaktické metody „Facing History and Ourselves: People make choices. Choises Make History.“
Metodika je pojímána interaktivně, až na krátká teoretická uvedení určená především pedagogům neobsahuje frontální výuku, naopak je tvořena samostatnou žákovskou prací, badatelskou a projektovou výukou, prací se zdroji, diskuzemi a brainstormingy. Obsahuje také pracovní listy a check-listy pro projektovou výuku, se kterými budou pracovat přímo žáci.
Didaktika se skládá ze čtyř vzdělávacích modulů:
- Identita v prostoru města
První modul se zaměřuje na vnímání židovské identity a téma veřejného prostoru je pojednáno skrze proměny konkrétního místa spojeného s židovskou komunitou v době segregace. Žáci zpracovávají osud konkrétní budovy obsažené jako „místo“ v aplikaci – Židovské školy v Jáchymově ulici – zaměří se na osudy těch, kteří tuto školu navštěvovali.
- Protižidovská nařízení a veřejný prostor
Klíčovou součástí druhého vzdělávacího modulu je vlastní procházka městem s využitím aplikace MemoGIS, kdy žáci díky aplikaci a záznamům o incidentech umístěných na konkrétních místech zjistí, že pro židovské obyvatele byl pohyb v bezprostředním okolí nebo obstarávání základních potřeb spojen s celou řadu omezení.
- Stolpersteine
Třetí vzdělávací modul na základě posledních adres obětí holocaustu v aplikaci MemoGIS připomíná příběhy konkrétních rodin. Hlavním cílem je přivést žáky nejen k připomínce, ale také k zamyšlení nad tím, jak zabránit, aby nebyli zapomenuti lidé, kteří trpěli a zahynuli za nacistické perzekuce. Tím se přirozeně otevřou témata jako je veřejný prostor v návaznosti na události holocaustu, kultura vzpomínání či paměť města.
- Mapování
Závěrečný čtvrtý vzdělávací modul povede žáky, aby na základě podkladů z aplikace připravili mapování příběhů obětí holocaustu (či místa jiných historických událostí) z jejich bezprostředního okolí a sami se angažovali a kreativním způsobem jej zpracovali – formou procházky, posteru, výstavy ve veřejném prostoru atd. Obsahuje konkrétní typy a návody na postup práce – například včetně tipů na to, jak projekt vést, jak si rozdělit role či úkoly či jak projekt propagovat. Součástí je i základní seznámení s mapovými a GIS aplikacemi, ale školy s rozšířenou výukou informatiky či střední odborné školy zaměřené na IT mohou oslovit tvůrce aplikace MemoGIS, jejíž technická dokumentace vznikla pod volnou licencí, a zpracovat například osudy obětí holocaustu v některém z měst mimo Prahu.
Publikace vznikla v rámci projektu Integrace a segregace v prostoru města: dějiny holokaustu v Praze prostřednictvím mobilní webové aplikace, který byl realizován za finanční podpory Technologické agentury ČR ve spolupráci s Masarykovým ústave a Archive AV ČR, Multikulturním centrem Praha, společností Deep Vision a Lauderovou MŠ, ZŠ a gymnáziem při Židovské obci v Praze.
Navštivte také
Kdy: 13. - 15. 3. 2025
Kde: Praha (ČR), Bergen (DE)
Kontakt: Dorota Gabaľová, dorota.gabalova@terezinstudies.cz, +420 734 159 777
Registrace na seminář s exkurzí do Bergen-Belsen
Kapacita semináře je omezená – registrace probíhá podle pořadí přihlášení. Po naplnění kapacity budete zařazeni na seznam náhradníků.
Srdečně vás zveme na slavnostní uvedení knihy „Osudy rodiny Roubíčkových na pozadí událostí holokaustu“, kterou napsala Kateřina Nejedlá pod patronátem Institutu Terezínské iniciativy.
📅 Kdy: čtvrtek 27. února 2025, 16:00
📍 Kde: Knihkupectví Franze Kafky, Široká 65/14, 110 00 Josefov
Přijďte si poslechnout příběh rodiny Roubíčkových, jejichž osudy se prolínají s tragickými událostmi 20. století. Autorka se během svého výzkumu zaměřila na historické souvislosti i osobní vzpomínky, které oživují paměť holokaustu a jeho dopad na další generace.
Těšíme se na setkání s vámi!
Tento týden nás navštívila paní Krejčová (zahraniční kultura Dolního Rakouska) a pan Halbauer z Rakouského kulturního fóra v Praze, kde jsme mohli nejen představit práci ITI, ale také navázat osobní kontakty. Mohli jsme diskutovat o mnoha tématech, která se prolínají s prací našich tří institucí s cílem podpořit rakousko-českou výměnu.
Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus byl hostem pořadu na Frekvenci 1, kde hovořil o popírání holocaustu – fenoménu, který začal již bezprostředně po válce a přetrvává dodnes. Ve svém rozhovoru zdůraznil důležitost vzdělávání, historické paměti a boje proti dezinformacím.
Doporučujeme si rozhovor poslechnout zde.
Náš ředitel, Tomáš Kraus, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.
„Vyvíjeli technologii, jako by se vůbec nejednalo o lidi. Ona to byla továrna. Byl to velice výkonný provoz, který měl jeden daný účel: likvidovat lidi. Jiné továrny vyrábí auta nebo nějaké součástky. Tady to byla smrt.“
(Tomáš Kraus)
Níže naleznete odkazy, kde si můžete pořad shlédnout, nebo přečíst:
V polovině ledna roku 1945 zahájila Rudá armáda po dohodě nejvyššího velení Spojenců vojenské operace mezi řekami Odrou a Vislou. Otevřela se tak fronta, která měla ulehčit západním jednotkám, zaskočeným nečekaným protiútokem německé armády v Ardenách. Rychlý postup 1. ukrajinského frontu donutil nacistické velení ke kvapné evakuaci zajateckých a koncentračních táborů v této oblasti. 27. ledna tak vstoupila jedna ze sovětských vojenských jednotek do jednoho z nich. Pluk, kterému velel Anatolij Šapiro, měl za sebou tuhé boje, při nichž téměř polovina mužů padla. Hrůzy války proto znal každý z nich z děsivé blízkosti. Ale to, co objevili v tomto táboře, přesahovalo jejich chápání. „Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal později Anatolij Šapiro, který se dožil vysokého věku a o svých zážitcích často hovořil na univerzitách v USA, kam se mu podařilo po válce emigrovat. A jak často zdůrazňoval, vůbec nechápal, jak je možné, že všichni vězňové tohoto tábora byli Židé. Protože - i on byl Žid.