Tváří v tvář historii a sobě samým
Institut Terezínské iniciativy podporuje vědecký výzkum různých aspektů příčin, průběhu a důsledků holocaustu v moderních dějinách, zejména v kontextu vztahů většiny a menšin žijících v prostoru dnešní České republiky. K práci s traumatickými událostmi moderních dějin používáme vzdělávací program Tváří v tvář historii a nám samým/Facing History and Ourselves, který vznikl ve Švýcarsku a Spojených státech amerických v devadesátých letech 20. století. V České republice tento program s mottem Lidé dělají rozhodnutí, rozhodnutí dělají dějiny/People make choices, choices make history funguje od roku 2002.
Program nabízí zajímavou a originální metodu výuky moderních dějin, která umožňuje žákům pochopit dějinné události v jejich komplikovanosti, připomíná hodnotu lidského života, důstojnosti jednotlivce a jeho přirozených práv a podporuje diskusi o odpovědnosti, vině, trestu a vyrovnávání se s traumatickou a bolestnou minulostí. Vychází ze schématu, kdy jednotlivé prvky na sebe navazují a vzájemně se podmiňují.

Jedinec a společnost
Metoda Tváří v tvář historii představuje cestu, která vtáhne každého žáka a studenta do událostí „velké historie“ jakoby mimoděk. Začíná zkoumáním osobní identity každého jednotlivce, skutečnostmi, které tuto identitu formují a definují nejen jeho místo ve světě, ale také do značné míry jeho chování a rozhodování se v běžných životních situacích.
My a oni
Pokračujeme studiem principů a zákonitostí, podle kterých vznikají skupiny a společnosti (např. národy). Zkoumáme, jak tyto skupiny vnímají sama sebe, své členy, resp. ne-členy a co z toho může vyplývat v souvislosti s jejich právy a povinnostmi.
Historická studie
Teprve v historické studii, kterou program pokračuje, dochází k analýze historických událostí. Zaměřujeme se zejména na chování jednotlivců a skupin v situacích volby a rozhodnutí. Sledujeme a snažíme se pojmenovávat skutečnosti, které vedou člověka k poslušnosti, lhostejnosti, agresivitě, ale také k účasti, angažovanosti, statečnosti, odboji nebo k roli zachránce.
Vyrovnávání s bolestnou minulostí
Typické a zásadní pro program Tváří v tvář historii je to, že historickou studií celý proces nekončí – dál pokračujeme na cestě objevování našeho místa a role v dějinách. V případě, že historická studie zkoumá traumatickou událost, následují velmi důležité otázky hodnocení, historické paměti a historického odkazu a vyrovnávání se s pamětí a historií. Objevujeme skutečný význam takových pojmů, jako jsou vina, odpovědnost, soud a trest a přemýšlíme o tom, jak tyto pojmy chápeme v dnešním světě.
Rozhodnutí angažovat se
V poslední části programu, kterou nazýváme „rozhodnutí se angažovat“ se zaměřujeme na to, jak se poznání a pochopení minulosti může promítnout do vnímání problémů dneška. Na příbězích ze současnosti poznáváme, jak obyčejní lidé dnes a denně svými volbami a rozhodnutími utvářejí historii. Začínáme chápat, že i my sami máme moc utvářet dějiny, zjišťujeme, co to znamená být občanem demokratického státu, tedy zabývat se svými právy a odpovědností.
V prvé řadě je tedy v programu potřeba, aby si mladí lidé ujasnili své postoje a své chápání světa: to naplňuje blok „Jedinec a společnost“ a zároveň částečně blok „My a oni“: v prvním si ujasňují své chápání základních hodnot lidské společnosti – lidská práva a tedy postavení sebe sama jako jedince; ve druhém si ujasňují místo člověka ve společnosti z hlediska společenského.
Kdy: 13. - 15. 3. 2025
Kde: Praha (ČR), Bergen (DE)
Kontakt: Dorota Gabaľová, dorota.gabalova@terezinstudies.cz, +420 734 159 777
Registrace na seminář s exkurzí do Bergen-Belsen
Kapacita semináře je omezená – registrace probíhá podle pořadí přihlášení. Po naplnění kapacity budete zařazeni na seznam náhradníků.
Srdečně vás zveme na slavnostní uvedení knihy „Osudy rodiny Roubíčkových na pozadí událostí holokaustu“, kterou napsala Kateřina Nejedlá pod patronátem Institutu Terezínské iniciativy.
📅 Kdy: čtvrtek 27. února 2025, 16:00
📍 Kde: Knihkupectví Franze Kafky, Široká 65/14, 110 00 Josefov
Přijďte si poslechnout příběh rodiny Roubíčkových, jejichž osudy se prolínají s tragickými událostmi 20. století. Autorka se během svého výzkumu zaměřila na historické souvislosti i osobní vzpomínky, které oživují paměť holokaustu a jeho dopad na další generace.
Těšíme se na setkání s vámi!
Tento týden nás navštívila paní Krejčová (zahraniční kultura Dolního Rakouska) a pan Halbauer z Rakouského kulturního fóra v Praze, kde jsme mohli nejen představit práci ITI, ale také navázat osobní kontakty. Mohli jsme diskutovat o mnoha tématech, která se prolínají s prací našich tří institucí s cílem podpořit rakousko-českou výměnu.
Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus byl hostem pořadu na Frekvenci 1, kde hovořil o popírání holocaustu – fenoménu, který začal již bezprostředně po válce a přetrvává dodnes. Ve svém rozhovoru zdůraznil důležitost vzdělávání, historické paměti a boje proti dezinformacím.
Doporučujeme si rozhovor poslechnout zde.
Náš ředitel, Tomáš Kraus, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.
„Vyvíjeli technologii, jako by se vůbec nejednalo o lidi. Ona to byla továrna. Byl to velice výkonný provoz, který měl jeden daný účel: likvidovat lidi. Jiné továrny vyrábí auta nebo nějaké součástky. Tady to byla smrt.“
(Tomáš Kraus)
Níže naleznete odkazy, kde si můžete pořad shlédnout, nebo přečíst:
V polovině ledna roku 1945 zahájila Rudá armáda po dohodě nejvyššího velení Spojenců vojenské operace mezi řekami Odrou a Vislou. Otevřela se tak fronta, která měla ulehčit západním jednotkám, zaskočeným nečekaným protiútokem německé armády v Ardenách. Rychlý postup 1. ukrajinského frontu donutil nacistické velení ke kvapné evakuaci zajateckých a koncentračních táborů v této oblasti. 27. ledna tak vstoupila jedna ze sovětských vojenských jednotek do jednoho z nich. Pluk, kterému velel Anatolij Šapiro, měl za sebou tuhé boje, při nichž téměř polovina mužů padla. Hrůzy války proto znal každý z nich z děsivé blízkosti. Ale to, co objevili v tomto táboře, přesahovalo jejich chápání. „Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal později Anatolij Šapiro, který se dožil vysokého věku a o svých zážitcích často hovořil na univerzitách v USA, kam se mu podařilo po válce emigrovat. A jak často zdůrazňoval, vůbec nechápal, jak je možné, že všichni vězňové tohoto tábora byli Židé. Protože - i on byl Žid.