Lidská práva a zákon o potulných cikánech z roku 1927
Všeobecná deklarace lidských práv přináší soubor práv a svobod, jež mají platit univerzálně a být nezadatelná. Opravdu platí vždy a za všech podmínek? Jak vnímáme jednotlivá práva – považujeme některá z nich za důležitější než jiná?
Práce s vybranými právy vede účastníky k uvědomění si vlastních postojů, východisek a k poznání, že postoje ostatních se mohou lišit. V roce 1927 přijala demokratická Československá republika zákon č. 117 „o potulných cikánech“, který předurčil postavení romské menšiny až do doby protektorátních omezení. Ve světle předchozí diskuse o lidských právech se účastníci zamýšlejí nad vybranými body tohoto zákona.
- Časová dotace: 4 vyučovací hodiny – 180 min
- Počet účastníků: 1 třída
- Metody: Žáci pracují ve skupinkách a společně se zamýšlejí nad svými závěry. Pracují s prameny – historickými dokumenty, s výňatky dobové parlamentní diskuze. Při workshopu je použita řízená diskuse a debatní metody.
- Vzdělávací cíle:
- žáci zkoumají vlastní postoje na podkladě vybraných práv a svobod ze Všeobecné deklarace lidských práv
- žáci debatují mezi sebou o vlastních postojích a názorech vůči jednotlivým právům
- žáci se seznamují se zákonem z roku 1927 „o potulných cikánech“ a diskutují o jeho dopadech
- žáci se zamýšlí nad historickou zodpovědností společnosti a reflexí vlastní minulosti
V rámci našich vzdělávacích aktivit nabízíme pro školy jednorázové či návazné programy a dlouhodobé vzdělávací projekty.
Kompletní nabídku nabízených seminářů a ceník neleznete zde.
Kontakt
E-mail: dana.gabalova@terezinstudies.cz
Telefon: + 420 739 058 008
Navštivte také
Kdy: 13. - 15. 3. 2025
Kde: Praha (ČR), Bergen (DE)
Kontakt: Dorota Gabaľová, dorota.gabalova@terezinstudies.cz, +420 734 159 777
Registrace na seminář s exkurzí do Bergen-Belsen
Kapacita semináře je omezená – registrace probíhá podle pořadí přihlášení. Po naplnění kapacity budete zařazeni na seznam náhradníků.
Srdečně vás zveme na slavnostní uvedení knihy „Osudy rodiny Roubíčkových na pozadí událostí holokaustu“, kterou napsala Kateřina Nejedlá pod patronátem Institutu Terezínské iniciativy.
📅 Kdy: čtvrtek 27. února 2025, 16:00
📍 Kde: Knihkupectví Franze Kafky, Široká 65/14, 110 00 Josefov
Přijďte si poslechnout příběh rodiny Roubíčkových, jejichž osudy se prolínají s tragickými událostmi 20. století. Autorka se během svého výzkumu zaměřila na historické souvislosti i osobní vzpomínky, které oživují paměť holokaustu a jeho dopad na další generace.
Těšíme se na setkání s vámi!
Tento týden nás navštívila paní Krejčová (zahraniční kultura Dolního Rakouska) a pan Halbauer z Rakouského kulturního fóra v Praze, kde jsme mohli nejen představit práci ITI, ale také navázat osobní kontakty. Mohli jsme diskutovat o mnoha tématech, která se prolínají s prací našich tří institucí s cílem podpořit rakousko-českou výměnu.
Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus byl hostem pořadu na Frekvenci 1, kde hovořil o popírání holocaustu – fenoménu, který začal již bezprostředně po válce a přetrvává dodnes. Ve svém rozhovoru zdůraznil důležitost vzdělávání, historické paměti a boje proti dezinformacím.
Doporučujeme si rozhovor poslechnout zde.
Náš ředitel, Tomáš Kraus, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.
„Vyvíjeli technologii, jako by se vůbec nejednalo o lidi. Ona to byla továrna. Byl to velice výkonný provoz, který měl jeden daný účel: likvidovat lidi. Jiné továrny vyrábí auta nebo nějaké součástky. Tady to byla smrt.“
(Tomáš Kraus)
Níže naleznete odkazy, kde si můžete pořad shlédnout, nebo přečíst:
V polovině ledna roku 1945 zahájila Rudá armáda po dohodě nejvyššího velení Spojenců vojenské operace mezi řekami Odrou a Vislou. Otevřela se tak fronta, která měla ulehčit západním jednotkám, zaskočeným nečekaným protiútokem německé armády v Ardenách. Rychlý postup 1. ukrajinského frontu donutil nacistické velení ke kvapné evakuaci zajateckých a koncentračních táborů v této oblasti. 27. ledna tak vstoupila jedna ze sovětských vojenských jednotek do jednoho z nich. Pluk, kterému velel Anatolij Šapiro, měl za sebou tuhé boje, při nichž téměř polovina mužů padla. Hrůzy války proto znal každý z nich z děsivé blízkosti. Ale to, co objevili v tomto táboře, přesahovalo jejich chápání. „Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal později Anatolij Šapiro, který se dožil vysokého věku a o svých zážitcích často hovořil na univerzitách v USA, kam se mu podařilo po válce emigrovat. A jak často zdůrazňoval, vůbec nechápal, jak je možné, že všichni vězňové tohoto tábora byli Židé. Protože - i on byl Žid.