Publikace ke stažení
Často, když mluvíme o holocaustu, naše mysl obsáhne období od prvních transportů po osvobození. Tomuto procesu však předcházely roky, kdy se situace Židů postupně zhoršovala. V projektu Život před Šoa se věnujeme právě období od první republiky po začátek transportů. Sledujeme, jak za první republiky vnímali Židé sami sebe a jak byli vnímáni okolím. I když byli v předválečném období integrováni, stále ve většinové společnosti přetrvával latentní antisemitismus, který postupně pod vlivem nacistického Německa přerůstal v antisemitismus otevřený a posléze státní.
V této metodice najdete několik cest, jak téma přiblížit dnešním žákům a přivést je k přemýšlení nad současnou situací menšin ve společnosti a k odpovědnosti za vlastní konání.
Dne 28. dubna proběhl již 17. ročník Veřejného čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa. Po dvou letech, kdy tato připomínková akce probíhala kvůli omezením spojeným s pandemií koronaviru pouze online, se letošní formát opět vrátil na veřejnost.
Tato publikace vznikla v rámci mezinárodního projektu Facing Holocaust Today – Rescuing European Jewish and Roma Memories, který realizuje Fundacja w Stronę Dialogu (Foundation Towards a Dialogue) spolu s Institutem Terezínské iniciativy a partnery: Nadace Milana Šimečky z Bratislavy a organizace Centropa z Budapešti.
Webová aplikace MemoGIS je bez vších pochyb projektem s obrovským potenciálem pro využití ve vzdělávání. Pedagogové mohou využívat aplikaci samostatně nebo se inspirovat metodikou „Tváře, místa, osudy: používáme aplikaci MemoGIS ve výuce“, která přináší čtyři zpracované vzdělávací programy, do kterých je zahrnuta práce s aplikací.
Každý rok všichni, kdo během Veřejného čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa přijdou číst jména na náměstí v českých a moravských městech, obdrží také informační brožuru. V roce 2020 se akce kvůli epidemii covid-19 konala pouze on-line a publikace byla vydána pouze elektronicky.
Publikace ke stažení (pdf): [Díl 1 - Úvod do tématu] [Díl 2 - Identita] [Díl 3 - Debatní metody] [Díl 4 - Konstruktivní komunikace] [Díl 5 - Zážitkové učení] [Díl 6 - Čtením a psaním ke kritickému myšlení]
V rámci projektu Od dokumentů k příběhům rozvíjíme kompetence pro demokratickou kulturu prostřednictvím poznání a historii a toho, jak vyhlášky a fakta ovlivňují životy jednotlivců a jak činy jednotlivce mohou ovlivnit osudy skupin.
Za každým transportním číslem se skrývá nejen jméno a tvář oběti, ale i její životní příběh. Ne všechny životní osudy se dají dnes zrekonstruovat, ale tam, kde se nám to podaří, nám před očima ožívají nejen jednotlivci, ale i celé rodiny a doba, ve které žili.
Výzkum a dokumentace obětí holocaustu přináší mnoho údajů a poznatků o osudech jednotlivých lidí, na jejichž základě je možné rekonstruovat jejich příběhy. Díky poznatkům získaným z archivních pramenů můžeme oběti holocaustu – občany, kteří žili před válkou společně s ostatními, připomínat ve veřejném prostoru, a tím je vracet do příběhu našich společných dějin.
Většina židovských a romských obyvatel se během holocaustu ztratila z naší společnosti, z domů v sousedství, ze škol, práce, obchodů a kulturních institucí. Po většině z nich nám zbyla jen transportní nebo vězeňská čísla. Existuje řada pamětních knih, webových stránek, databází u nás i v zahraničí. Jaké to jsou? Jaké informace obsahují? A jak v nich hledat?
11. ročník Veřejného čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa proběhl v roce 2016 hned v 11 městech České republiky. Tématem byla pomoc lidem v nouzi.
Již podesáté v Praze a podruhé v dalších městech ČR - Brně, Kolíně, Kutné Hoře, Liberci, Olomouci a Sušici. Tématem Veřejného čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa při příležitosti 70. výročí ukončení druhé světové války byly Návraty a nenávraty.
Mít své místo. Žáci škol předválečného Československa a Protektorátu Čechy a Morava. Jom ha-šoa 2014
Tématem Veřejného čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa v roce 2014 byly oběti holocaustu z řad žáků a studentů českých škol - Židů a Romů. V informačních a vzdělávacích materiálech jsme publikovali dvě studie zaměřené na vzdělávání Židů a Romů v první Československé republice a během Protektorátu Čechy a Morava.
Vzpomínková akce Jom ha-Šoa se konala v pondělí 8. dubna 2013 po osmé na náměstí Míru v Praze. Tématem byl "Aktivní odpor vůči bezpráví".
Tématem sedmého ročníku vzpomínkové akce v Praze bylo 70. výročí zahájení hromadných transportů českých a moravských Židů do nacistických koncentračních táborů a ghett.
Připomínková akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa se v roce 2011 konala už po šesté.
Pátý ročník vzpomínkové akce Jom ha-šoa proběhl 11. dubna 2010 a doplňovala jej také výstava žákovských prací.
V roce 2009 se počtvrté četla jména obětí holocaustu v Praze 2, pietní akce tento rok připadla na 21. dubna.
V roce 2008 byla při příležitosti této pietní akce představena Databáze obětí holocaustu, přístupná na vzdělávacím portálu holocaust.cz. Na místě byly k dispozici publikace související s tématem a také informační brožura zaměřená tentokrát na vydávání protižidovských zákazů a nařízení.
V roce 2007 se již podruhé konala pietní akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa. Návštěvníci na místě pod dobu tří hodin v době od 14 do 17 hodin četli řadu seznamů jmen obětí holocaustu a také mohli nahlédnout do v té době teprve vznikající Databáze obětí holocaustu. Informační brožura pak připomněla příběhy a osudy vinohradských Židů.
Navštivte také
Kdy: 13. - 15. 3. 2025
Kde: Praha (ČR), Bergen (DE)
Kontakt: Dorota Gabaľová, dorota.gabalova@terezinstudies.cz, +420 734 159 777
Registrace na seminář s exkurzí do Bergen-Belsen
Kapacita semináře je omezená – registrace probíhá podle pořadí přihlášení. Po naplnění kapacity budete zařazeni na seznam náhradníků.
Srdečně vás zveme na slavnostní uvedení knihy „Osudy rodiny Roubíčkových na pozadí událostí holokaustu“, kterou napsala Kateřina Nejedlá pod patronátem Institutu Terezínské iniciativy.
📅 Kdy: čtvrtek 27. února 2025, 16:00
📍 Kde: Knihkupectví Franze Kafky, Široká 65/14, 110 00 Josefov
Přijďte si poslechnout příběh rodiny Roubíčkových, jejichž osudy se prolínají s tragickými událostmi 20. století. Autorka se během svého výzkumu zaměřila na historické souvislosti i osobní vzpomínky, které oživují paměť holokaustu a jeho dopad na další generace.
Těšíme se na setkání s vámi!
Tento týden nás navštívila paní Krejčová (zahraniční kultura Dolního Rakouska) a pan Halbauer z Rakouského kulturního fóra v Praze, kde jsme mohli nejen představit práci ITI, ale také navázat osobní kontakty. Mohli jsme diskutovat o mnoha tématech, která se prolínají s prací našich tří institucí s cílem podpořit rakousko-českou výměnu.
Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus byl hostem pořadu na Frekvenci 1, kde hovořil o popírání holocaustu – fenoménu, který začal již bezprostředně po válce a přetrvává dodnes. Ve svém rozhovoru zdůraznil důležitost vzdělávání, historické paměti a boje proti dezinformacím.
Doporučujeme si rozhovor poslechnout zde.
Náš ředitel, Tomáš Kraus, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.
„Vyvíjeli technologii, jako by se vůbec nejednalo o lidi. Ona to byla továrna. Byl to velice výkonný provoz, který měl jeden daný účel: likvidovat lidi. Jiné továrny vyrábí auta nebo nějaké součástky. Tady to byla smrt.“
(Tomáš Kraus)
Níže naleznete odkazy, kde si můžete pořad shlédnout, nebo přečíst:
V polovině ledna roku 1945 zahájila Rudá armáda po dohodě nejvyššího velení Spojenců vojenské operace mezi řekami Odrou a Vislou. Otevřela se tak fronta, která měla ulehčit západním jednotkám, zaskočeným nečekaným protiútokem německé armády v Ardenách. Rychlý postup 1. ukrajinského frontu donutil nacistické velení ke kvapné evakuaci zajateckých a koncentračních táborů v této oblasti. 27. ledna tak vstoupila jedna ze sovětských vojenských jednotek do jednoho z nich. Pluk, kterému velel Anatolij Šapiro, měl za sebou tuhé boje, při nichž téměř polovina mužů padla. Hrůzy války proto znal každý z nich z děsivé blízkosti. Ale to, co objevili v tomto táboře, přesahovalo jejich chápání. „Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal později Anatolij Šapiro, který se dožil vysokého věku a o svých zážitcích často hovořil na univerzitách v USA, kam se mu podařilo po válce emigrovat. A jak často zdůrazňoval, vůbec nechápal, jak je možné, že všichni vězňové tohoto tábora byli Židé. Protože - i on byl Žid.