Seminář pro učitele, Jáchymka - Výchova k respektu a toleranci
27. - 29. listopadu 2015
Řež u Prahy
Výchova k respektu a toleranci podle principů otevřené společnosti
Pátý víkendový workshop pro pedagogy k projektu Jáchymka - Výchova k respektu a toleranci podle principů otevřené společnosti se konal v hotelu Vltava v Řeži u Prahy. Sešlo se 21 učitelů především základních, ale i středních škol. Program lektorovali Peter Sokol a Roman Anýž, jeden blok probíhal pod vedením lektorky Marie Zahradníkové.
Workshop byl zahájen jako obvykle v pátek odpoledne a končil v neděli po poledni. Zlatým hřebem náročného třídenního programu byla beseda s pamětnicí paní Olgou Fečovou, která umocnila dojem z celovíkendové práce v milé a přátelské atmosféře. Vedle ní účastníci oceňovali široké spektrum aktivit, citlivě propojený pohled na dění v současnosti a minulosti nebo třeba seznámení s novými metodickými postupy.
Program víkendové dílny listopad 2015
Další fotografie ve fotogalerii
Z ohlasů účastníků:
Jak hodnotíte přístup lektorů?
- "Přímou a vtipnou formou k otevření zajímavých a důležitých otázek." aneb za tu spoustu let ještě nebyl lektorský tým, který by mi více vyhovoval.
- Otevřený. Oceňuji jejich připravenost + že se nestavěli do role "vševědoucích".
- Přístup byl přátelský, citlivý, seminář byl velmi obohacující, inspirativní, smysluplný.
- Profesionální, připravení, vtipní, ochotní, vše nenásilnou formou, vysoká úroveň znalostí, různorodost metod.
Jak hodnotíte obsahovou náplň semináře?
- Byla vybrána témata silná, těžká, kterým se, podle mého názoru, nevěnuje dostatečná pozornost, nejsou všeobecně známá, např. problematika romského holocaustu. Velmi přínosná byla diskuse s pamětnicí.
- Je velmi milé mít možnost pohledu na současné dění přes okno historie a "historické střípky" zvolené pro tento víkend byly zvoleny skvěle. Díky.
- Na mě obsah působil natolik širokým a hlubokým dojmem, že si na něm každý může najít své téma.
Jak hodnotíte materiály představené na semináři s ohledem na jejich využití ve výuce?
- Zcela jistě použiju většinu aktivit při výuce, už teď přemýšlím, jak, co a zda upravit...
- Materiály pro výuku byly připravené vhodně, promyšleně, určitě již několikrát ověřené v praxi. Takže je mohu použít bez obav.
- Výborné, inspirativní. Určitě využiji, jak materiály, tak i pro mě některé nové metodické postupy.
- Přehledné, funkční, kvalitní.
Vaše další připomínky, podněty a názory
- Děkuji velmi za celý víkend a za to, že odjíždím s více otázkami v hlavě, než jsem měl před seminářem.
- Školení vedených takovouto formou bych chtěla zažít více.
- Přestože jsme neustále něco dělali a moc nespali, necítím únavu, naopak odjíždím "naplněna" a odpočatá. Nemyslím, že by nějaký budoucí seminář mohl tento snadno překonat. Děkuju za něj.
Jak na Vás působila celková atmosféra semináře?
- Úžasně; co nová skupina, to naladění na stejnou strunu, žádná potíž, vzájemný respekt, uvolněnost.
- Atmosféra byla přátelská, inspirativní, vážná - vše v souladu s aktivitami ve vhodnou chvíli.
- Moc pěkná, tvůrčí atmosféra, lidé jsou nadšenci do učení - mnoho zajímavého i mimo oficiální program.
Zpráva o semináři - říjen 2015
Zpráva o semináři - srpen 2015
Zpráva o semináři - červen 2015
Seminář se konal za finanční podpory:
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.
www.fondnno.cz
www.eeagrants.cz
Navštivte také
Kdy: 13. - 15. 3. 2025
Kde: Praha (ČR), Bergen (DE)
Kontakt: Dorota Gabaľová, dorota.gabalova@terezinstudies.cz, +420 734 159 777
Registrace na seminář s exkurzí do Bergen-Belsen
Kapacita semináře je omezená – registrace probíhá podle pořadí přihlášení. Po naplnění kapacity budete zařazeni na seznam náhradníků.
Srdečně vás zveme na slavnostní uvedení knihy „Osudy rodiny Roubíčkových na pozadí událostí holokaustu“, kterou napsala Kateřina Nejedlá pod patronátem Institutu Terezínské iniciativy.
📅 Kdy: čtvrtek 27. února 2025, 16:00
📍 Kde: Knihkupectví Franze Kafky, Široká 65/14, 110 00 Josefov
Přijďte si poslechnout příběh rodiny Roubíčkových, jejichž osudy se prolínají s tragickými událostmi 20. století. Autorka se během svého výzkumu zaměřila na historické souvislosti i osobní vzpomínky, které oživují paměť holokaustu a jeho dopad na další generace.
Těšíme se na setkání s vámi!
Tento týden nás navštívila paní Krejčová (zahraniční kultura Dolního Rakouska) a pan Halbauer z Rakouského kulturního fóra v Praze, kde jsme mohli nejen představit práci ITI, ale také navázat osobní kontakty. Mohli jsme diskutovat o mnoha tématech, která se prolínají s prací našich tří institucí s cílem podpořit rakousko-českou výměnu.
Ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus byl hostem pořadu na Frekvenci 1, kde hovořil o popírání holocaustu – fenoménu, který začal již bezprostředně po válce a přetrvává dodnes. Ve svém rozhovoru zdůraznil důležitost vzdělávání, historické paměti a boje proti dezinformacím.
Doporučujeme si rozhovor poslechnout zde.
Náš ředitel, Tomáš Kraus, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.
„Vyvíjeli technologii, jako by se vůbec nejednalo o lidi. Ona to byla továrna. Byl to velice výkonný provoz, který měl jeden daný účel: likvidovat lidi. Jiné továrny vyrábí auta nebo nějaké součástky. Tady to byla smrt.“
(Tomáš Kraus)
Níže naleznete odkazy, kde si můžete pořad shlédnout, nebo přečíst:
V polovině ledna roku 1945 zahájila Rudá armáda po dohodě nejvyššího velení Spojenců vojenské operace mezi řekami Odrou a Vislou. Otevřela se tak fronta, která měla ulehčit západním jednotkám, zaskočeným nečekaným protiútokem německé armády v Ardenách. Rychlý postup 1. ukrajinského frontu donutil nacistické velení ke kvapné evakuaci zajateckých a koncentračních táborů v této oblasti. 27. ledna tak vstoupila jedna ze sovětských vojenských jednotek do jednoho z nich. Pluk, kterému velel Anatolij Šapiro, měl za sebou tuhé boje, při nichž téměř polovina mužů padla. Hrůzy války proto znal každý z nich z děsivé blízkosti. Ale to, co objevili v tomto táboře, přesahovalo jejich chápání. „Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal později Anatolij Šapiro, který se dožil vysokého věku a o svých zážitcích často hovořil na univerzitách v USA, kam se mu podařilo po válce emigrovat. A jak často zdůrazňoval, vůbec nechápal, jak je možné, že všichni vězňové tohoto tábora byli Židé. Protože - i on byl Žid.